Lorraininy šílenosti

Nastydl...
Někde tam v tom lese...
Na cestě z kalby...
A možná to bylo i jinde.-))
.....................................
Ano, je sice pravda, že jsme se koulovali, jak magoři...
A pravda je i to, že jsem používala nedovolený zákroky a sníh končil tak různě po těle...
ALE...
TO PŘECI JEŠTĚ NEZNAMENÁ,ŽE ZA TU "CHOROBU" MOHU JÁ.-))
.....................................
V neděli ležel.
Nechtěl, ale donutila jsem ho.
Bivakoval v obýváku na sedačce....obložen čajem, paralenem, nějakejma cucátkama na bolest krku a mísou nakrájenýho ovoce.
V pondělí ležel.
Do dvou.
Pak zavolala školka a...to prostě musel jet.
Nevrčela jsem, chápala jsem.
Chápala jsem i to, že musel se najíst, než vyrazil.-))
A tak jsem ohřála...nandala a houkla z okna...
Vyrazil totiž zatím nastartovat auto, aby se "zahřálo".-)))
...........................................
Vyjel z garáže a couval.
To musí, jinak by se nemohl zprudka rozjet a pokud by se zprudka nerozjel...nevyjel by kopeček.
To víte....sníh.-))
Jenže...
Pod náma zrovna korzoval jakýsi manželský pár se psem a i když viděli auto, co jede k nim...neuhnuli.
Uhnout musel manžel.
Uhnul.
Z vyjetých stop...
Do pole...
A tam taky skončil.-))
............................................
Hodinu tlačila jsem střídavě dopředu a dozadu...
Podsypávalo se pískem....
Lopatou odhazovaly se závěje...

Sněhový řetězy nemáme...
Proč taky?
U nás vždy nejvíce 5 cm poprašku.-))
..........................................
Ufuněná...
Špinavá, jak prase....
Každou chvíli válející se v závěji, neb moje kozačky nejsou uzpůsobeny do takových podmínek.-)
.........................................
Nakonec pomohli kluci....
.........................................
Vrátil se v noci...
Autem zajel do garáže bez problému...
Já bivakovala v obýváku....
Na sedačce...
U paralenu...cucátek a mísy ovoce...
Jen ten čaj...ten jsem vynechala....
..........................................
"Máš strašnej kašel" sdělil mi dneska ráno, když jsem se vzbudila.
"Co to kecáš? Já nemám kašel" divila jsem se.
"Kašlala jsi celou noc. Ze spaní..."

Jo...cítím průser....
¨Co o kašel...ale...mluvit kdybych začla...
Ze spaní....
To by byl teprv hukot.-)

Tady někde jsou popelnice.-))Pod....

A tohle je budka na plyn.-)))

Labe....

Ronnoušův plůtek.-)

Aime nešťastná,neb nemůže najít svojí "díru" do Austrálie.-))

Na pomoc proto bere si Artura.

A protože ji nenašel ani on...usoudil, že se na to může zvysoka....
 

"Žádnej stres, klid, koledy, svařák, večeře v pět a v devět procházka městem" dohodli jsme se, jenže...

VY UŽ VÍTE, JAK JE TO S TĚMA DOMLUVAMA.-))
..................................................................

Ve dvě odcházela jsem z nákupního centra a košem plnym "nezbytností", který pravděpodobně budeme jíst až do mejch narozenin nebo je prostě někdo "inteligentní" vyhodí dřív.-)

Dokoupila jsem poslední dárky, který sice opravdu nikdo nepotřebujeale rozhodně  potěší – viz třeba krabici belgický čokolády na čokoládové fondue.-))

Salát byl hotov (musím mít svůj, i když letos jedli jsme nahoře a oni, po našem vzoru, salát mají v dětský vaničce.-)),ryby obaleny, citron nakrájen, hlávkový salát omyt a rybí polévka potřebovala už jen dochutit.
Jo, tu dělám vždycky já, a je úplně fuk, kde zasedneme ke štědrovečernímu stolu.

"Jdu do sprchy" hlásila jsem, když volala Mladší, že trčí v zácpě a do pěti doma rozhodně nebude.
"Žádnej stres, jeď pomalu, večeře neuteče"

Volala pak ještě 3x...nejela rychla.Nejela ale ani pomalu. Nejela vůbec.

Dorazila v půl sedmý, pod jednou pěnou.

V sedm jsme tedy zasedli.
------------------------------------------------------
Bála jsem se, co udělá salát a smažená ryba se žaludkem, který už 4 měsíce "odpočívá", ale zvládl to.-))

Vyplenili jsme jeden stromeček (u babí je borovička) a přesunuli se do přízemí.

Naše jedlička je tentokráte ze Sibiře, tak netuším, jak bude se jí líbit u našeho topení.-))

Ještě se ani nebouchl šampus, když Aime začala neklidně pobíhat.
A pak to přišlo....slinila, jak když vidí kolo buřtů a zvracela na všechny strany.

K dárkům dostala se tedy naše rodina kolem dvaadvacáté hodiny.

DOST DOBREJ ČAS.-))

Nejen, že procházka v devět padla za svý, nezavolala jsem mámě a nepopřála jsem hezký vánoce, nenechala jsem zahrát všem těm, co jsem jim zahrát chtěla nechat, nedošlo na zmrzlinu s vaječným koňakem a ani na tu slíbenou pusu pod stromem na náměstí...

NEPLÁNOVAT – bude moje heslo pro příští rok.

A tak, když jsem to nestihla včera...lepší pozdě než-li vůbec -

"PŘEJI VÁM – ÚŽASNÉ VÁNOČNÍ SVÁTKY,LÁSKU, KLID, POHODU A HLAVNĚ ZDRAVÍ,PROTOŽE BEZ TOHO BY TO VŠECHNO NEBYLO K NIČEMU".

Zvykl si.
Že jedna nakoupí, upeče, uvaří, usmaží, uklidí...
Postará se o strom i balicí papír...
A že do toho papíru bude on pak mít co zabalit.

Jenže....

Nějak nepočítal s tím, že ona to prostě letos vypustí.

A tak se najednou strašně divil, že se nepeče...
Že ve skříni, k tomu určené, není ani jeden balicí papír.
A že chybí nejen papír, ale i "COKOLI" co dalo by se do něj zabalit...
Že strom na dvoře není...
A že lednice zeje prázdnotou...

Zkusmo se zeptal...

Ano, uznal, že když jedna vstává v sedm a spát chodí ve čtyři...nemá sílu a ani chuť cokoli zařizovat.

Vymyslel plán...

"22 a 23 nepracuje se – bude se nakupovat".

...................................
ONA své zrušila....
ON 22 odjel v devět ráno a vrátil se 23  v jednu ráno.

Ona předvedla Itálii a pak sežrala celej polárkovej dort.
JEHO.

Před chvilkou přijel, aby sdělil, že DNES UŽ OPRAVDU NEPRACUJE A ŽE V 16:00 JEDE SE NAKUPOVAT.
.....................................

Makro – kámoška hlásila, že na parkoviště čekala hodinu...
Tesco – druhá kámoška zapíchla to u kafe a sacher dortu se slovy:"Na celý vánoce můžu se VY...T"

Nu.....potkáte-li kolem půlnoci kdesi jednu divou a šílenou s jednim  zlomenym a podrápanym – pamatujte si to.
To byla totiž Lorrain a ten pán, co ji miluje.-)

Obě oslavy proběhly v pohodě...
Obě byly fajn...
Každá jiná a přesto stejné...

NEZAPOMENUTELNÉ.-))

..........................................
Fotek mraky, ale ty nejsou určeny pro oči blogerů, takže...z těch všech vybírám dvě.

Dort, který opravdu, ale opravdu neměl chybu.-))

No...a....dárek, ze kterého měla největší radost Lorrrain.

(Doufám jen, že se kvůli němu nebude rozvádět, neb zatímco ona trvala na okamžitém zakoupení ohrádky a ostentativně pojmenovala chlupáče PEPA, její drahá polovice mlsně se olizujíc plánovala svíčkovou se šesti)

A toto jsem "ukořistila" já.-))

P.S. Pepa už má bejvák, kam se vejde dalších nejméně deset takových kousků a aby mu nebylo smutno....doveze se mu kámoška.-)))
Zůstane-li u dvou, či zaplní-li se bejvák dalšími chlupáči...to už záleží jen a jen na nich.-))))

Oslava proběhla ve veselém duchu.
Altán dodělal se napůl – prkna na střechu položena byla, leč nestihla se natřít a proto vskutku jen POLOŽENA,  s tím, že dodělávky následovati budou.(No jo, od rána se zas vesele natírá, což vzhledem k výši alkoholu v krvi bude ještě humorné.-)))
Slunce pařilo – bočnice nepřidělány a tak naaranžována stará prostěradla, která, při mírném vánku, navodila pocit Saharské oázy.
Chyběl už jen velbloud.-))

Nechyběl ovšem nájezd vosích aktivistek, které přilákala vůně grilovaného masa nebo možná ovoce na dortech, nevim prostě co, každopádně otravovaly vehementně až donutily nás, ve víru tanců, vzpomenouti si na primitivní chování – pobity byly všechny.

Večer zapálily se svíce a lampiony  a pělo se z plných hrdel, falešnosti nedbajíc, vždyť..KOMU BY TO VADILO, když falešně zpívalo to všechno.-)))

Dary byly přijaty s radostí, zvláště ty peněžní a výkřiky typu :"TOHLE JSEM OPRAVDU NEČEKALA" nutily k výbuchům smíchu a k pokusům o parodii Karla Gotta.
To už se smálo i osazenstvo za plotem.-))

Krom peněz měl největší úspěch dar od babičky, přesto, že ruční práce Mladší nijak nepreferuje.

Ze čtyř párů však automaticky sáhla po růžové.

To víte...byla jsem drzá a prohlásila jsem, že :"Dokud na to vidíš, musíš uštrikovat, bo tohle já neumim a děti našeho rodu bosy chodit nebudou".-))
POSLECHLA MNE.-)))

MILOVANÝ MLADŠÍ ZÍRAL, JAK PUK A TEPRVE, KDYŽ DOSTALO SE MU VYSVĚTLENÍ, ŽE TO JE DO BUDOUCNA, ŽE ZATÍM FAKT NIC NEHROZÍ...UKLIDNIL SE.-))

A tak další oslava za námi a před námi už jen 22 Starší a pak ta manželova padesátka, o který budu ale psát až v prosinci, takže si zhluboka oddechněte – s oslavama zatim končim-.-))))

P.S. Jelikož se má ratolest rozčilovala, že v metru čte a ta kniha těžká a neforemná a tak...zakoupila jsem jí knížku vskutku titěrných rozměrů – 2x2 cm, kde o tíze nemohlo být řeči.

Básně. Nechť potěší svou duši.

Nu, v průběhu večera zjištěno bylo, že jsou to zřejmě básně "Nad hrob", což, přiznávám, přišlo k smíchu všem, kromě mne. Nu, ne vždy se zadaří.-)))

Sobota za dveřma....a altán?
NESTOJÍ.

O víkendu se nakupovalo a následně oslavovalo – logicky se tudíž nemohlo montovat.
V pondělí práci s vrtačkou zabránil fakt, že prší. Ano, to se pochopit dá.
V úterý naměřilo se, nařezalo a srovnalo.
Ve středu zjistilo se, že vingle, zakoupené o víkendu jsou malé a vrutů málo i zajelo se dokoupit, vyměnit a ještě zkouknout, co by se dalo navíc upotřebit.
"Dneskam mi musíš pomoct" suše mi přikázal manžel a já, v teplákách a vytahaný mikině nastoupila do bloků v 8:45 hod.

"Zkurvenej krám jeden blbej" mrštil vrtačkou, která, na jednu baterku, zavrtá 12 šroubů.Vzhledem k faktu, že na půlu altánu jest jich třeba 68....pochybuju, že do soboty stíháme, neb dalších 12 přivrtá po tříhodinovym nabíjení.

A tak, zatímco se nabíjela, vrtalo se do zámkový dlažby.
Ano, správně předpokládáte, že předcházelo nekonečné ZAMĚŘOVÁNÍ, aby se po vyvrtání stejně dospělo ke zjištění, že levej přední trám uhnul o deset cenťáků.

Hádejte, kdo dostal vynadáno?.-))

Zámková dlažba, pochopitelně, na dvou místech rupla, s čímž se počítalo, takže kladivem mrštilo se asi jen ze zvyku.-))

Dalších 12 šroubů a další dobití.

"Jedu makat, cestou koupím mořidlo a až se vrátím, můžeš natírat" další oznámení.
..................................
"Mořidlo jsem koupil, dorazím tak za půl hoďky, tak mi prosím tě ohřej oběd a půjdem zas na to" volal a já si dovolila vznést poznámku, zda nezapomněl na štětec.
"Jsem debil, tak já to otočim, přijedu za 40 minut"

A tak ohřejvám guláš a pošilhávám po teplákách.

........................................
P.S. Venku se zvedá vítr a předpověď hlásí vichřici a déšť....Myslím, že kladivo nebylo to poslední, co tu dneska letělo.-))

Je 21:38 a já hlásím, že jsem domořila.-)

Povšimněte si, laskavě, nenamořené horní lišty.Ani ze štafliček nedosáhnu....a v tý tmě se nehodlám zabít.-)

Když po třech týdnech (a třech akcích) "odešel" párty altán – zuřila jsem.
Nemám ráda věci na jedno, dvě použití.
Jako rak se s věcmi loučím velmi těžce ( myslím, že i slabikář z první třídy kdesi v kufru ve sklepě našel by se) a ačkoli mí nejbližší rádi tvrdí, že utrácím za zbytečnosti – není tomu tak.(Vážně si každej nákup zdůvodním.-))

Rodinná rada zasedla (chápejte – manžel a já.-)) a usoudili jsme, že altán se prostě postaví.
Mladší bude slavit dvacet a protože rozhodla se pro oslavu na zahradě-altánu třeba a rychle.

I začalo se rýsovat...propočítávat...měřit a plánovat.
Na pile dřevo zakoupilo se...
A pak nutno bylo dojet do OBI.

"Nemám vruty a vingle a...a...a....a..."začal vypočítávat manžel a já si rázem připadala, jak ve scéně Na samotě u lesa.

V OBI měli vše.
Pravda...nebylo to nejlevnější, ale v peněžence zbylo mi ještě 1900,-.
"SUPER, TO BYS MĚ MOHLA POZVAT NA OBĚD, CO?"lísal se manžel a tak jsem kývla, že teda ty nuggety u Mekáče by si mohl dát.
Jenže...pak ještě zahlídl jakousi vrtačku a zmých 1900,- zbylo 62,- Kč.

"Mekáč nebude..." upozornila jsem ho.
"Neva...uděláš mi špagety,viď?"
Nebyla jsem nadšená vidinou, že sotva dorazím domů plácat budu špagety, ale...budiž.
Má-li stavět altán – hladov býti nemůže.

Voda vřela, špagety vhozeny do hrnce a já otvírám lednici, abych nastrouhala sýr.

HA...SÝR NIKDE....
ZAPOMNĚLA LORRAIN, ŽE PO ABSENCI PROUDU POTRAVINY Z LEDNICE VYHODILA, TU NÁSLEDNĚ OCTOVOU VODOU VYDRBALA A NOVÝCH POTRAVIN NAKOUPIT ZAPOMNĚLA.

Inu....špagety byly...
S kečupem a sýrem...

Dneska se u nás jedlo na dluh.-)))
Sýr vypůjčila jedna v prvním patře.-))
A zítra?
Šupem k bankomatu...
Za něco se ta lednice doplnit musí.-)

P.S. Jo a ten altán...to je docela drahá záležitost. Jedna si myslela, jak ušetří, když svépomocí postaví se.NAIVA BLÁHOVÁ-)

Léto....
Začíná se mi opět vařit má modrá krev...
Neposednost...
Opět mne to táhne do Krumlova...
Jenže...
Rodina se letos vzbouřila.

Nedivím se, když expozici zámku Český Krumlov viděli už tolikrát...

"Povolím ti letos jenom Středočeskej kraj" rozhodl manžel a já si pomyslela cosi o despotických mužích, co nemají pochopení pro předky vlastní ženy.
"Mami, nebruč, vždyť třeba Žleby jsme ještě neviděli" zachraňovala situaci Mladší nic nedbajíc mého remcání, že Žleby mne nezajímaj, bo s nima nemám vůbec nic společnýho.
Nicméně....
Sedla jsem k PC a vyhledala zámky v tom Středočeskym...

Pár jich je....

Některé jsem navštívila...některé ne....

A tak počkám, až hladina alkoholu v krvi klesne (trochu jsem to včera přepískla, ale...oni tak nějak všichni teda.-))) a vymyslím, kudy tudy cestička...
Když už jsem naplánovala tu dovolenou teda.-)))

P.S. I když si ale rodinka mne ruce, jak se mnou vyběhli....Českej Krumlov, Hlubokou a Jindřichův Hradec si stejně nedam vzít. MÁM NA TO JEŠTĚ DVA MĚSÍCE.-))))))))

BÝVALA PROTIVNÁ...
Ne, nemlátila mě, jen mě vždycky hodila na zem, sedla si na mě obkročmo a šíleně mě lochtala.
Starší skoro o deset let.
...................................
"No jo, naše miminko....náš mazlíček....aby se jí náhodou neudělalo bebí, co?" vrčela.
Kdyby však na mě někdo křivě pohlédl...dala by mu přes hubu.
BEZ DISKUZE...
..................................
Když jsem byla starší, chápejte ve věku, kdy může dospělá sestra diskutovat s tím "pískletem" několikráte vpálila mi, že jsem rozmazlená.

TAKOVEJ NESMYSL...

Jenže...
..................................
"Ty děláš šílený rozdíly" dotčeně ozvala se Starší, když pátrala jsem, kde bude trávit víkend.
"Co pindáš?" naštvala jsem se.
"To víš, že jo...od malička. já nesmim nic a naše Lady? Se koukni...já nenapíšu dvě hodiny a šílíš.ona se neozve celej víkend a nic. Řešíš to? nE!!!Já musim bejt doma do dvou.Ona? Courala domu ve 4 ráno. A TO JE O DVA ROKY MLADŠÍ!!!"
.................................
Zkoušela jsem vysvětlit, že Mladší ale nikdy nešla domů sama, na rozdíl od prvorozené, takže strach o ni nebyl zas až tak na místě. Že všude jezdí s partou, takže se předpokládá, kdyby něco, má se na koho obrátit...atd...atd..., jenže..."Jsi prosté nespravedlivá!!"
.................................
I zamyslela jsem se, nad slovy své starší sestry...a viděla jsem to jinak.-))

Ano, ona musela být také doma daleko dřív, než já.
Byla o deset let narozena dřív a...nebyl telefon, aby mohla otravovat sousedy a v jedenáct v noci je žádat :"Prosím, prosím, skočíte k našim a vyřídíte, že mi ujel vlak??"

Neměla motorku, aby byla mobilní a tudíž si vyjela i do "vzdálenějších" míst, odkud se pak vracelo daleko hůř a logicky daleko později.-))

A hlavně neovládala ono umění sednout si na klín a vlísat se otci.-))

Byla hrdá.

A tvrdá.-)))

.....................................Stejně, jak ty moje dvě.
Každá jiná...
.................................
Mladší je na víkend v Žádníkově, kde probíhá...."cosi"
Starší je na víkand v Praze.
Grilujou...

Mladší napsala, že dobře dojeli a vrátí se v neděli večer.
To bylo v pátek v 15:17.
Od té doby ticho.-)))
Starší odjela a od té doby nenapsala.
Kdyby jí otec v jednu ráno neposlal dosti výhružnou sms, nedozvěděli bychom se, zda to v tý Praze našla a zda-li se na noc vrátí či zůstane tam.
dotčeně odpověděla a od tý doby ticho.-))

Vidíte ten rozdíl?-))

Máte děti?

Smí prvorozený (á) víc než ti další?

Také se dozvídáte o své bezbřehé nespravedlnosti vůči jednomu či druhému?

A taky si myslíte, že je to nesmysl, neb obě, všechny, děti milujete stejně?.-)))

A tak jsem je vzala na večeři.
Ven.
Přeci nebudu "ten" večer trávit u sporáku...
Chtěla jsem si to užít..bavit se a nechat se obskakovat.
Jenže...

Vybrala jsem dobré místo, fakt...
Ten hlavní číšník je totiž černovlasatej a směje se.
I na mě.-))

Krásné to bylo...

Seděli jsme venku.....stromy se ohýbaly pod poryvy větru...
Déšť bubnoval do obrovského stanu a já blahořečila osudu, že místo lehkého vzala jsem vypodšívkované sako.

6 LIDU...ŠEST RŮZNÝCH JÍDEL...vyjímečně nedala jsem si kuře s broskví a jelikož fakt všichni mňamku dali si...kolovaly talíře a ochutnávalo se.
(Jedna porce zde je jako jinde dvě, nikdo netrpěl nedostatkem.-))

Nejvíc mne uchvátil steak s pepřovou omáčkou a medajlonky dračí lady.

Fakt...vynikající.

Kafe už jsme ale dali doma....
Stačilo mi, že sousedovi ob dva stoly z vídně uletěla šlehačka.-))
Nechtěla jsem riskovat.-))

Zato jsem pak, k té kávě, dostala toto...

a bylo to mňam.-))

Další oslava zítra.-))
Jo...my jsme prostě ryze letní.-))
Ćerven, červenec a srpen.-))
NAŠE OBDOBÍ.
Jen....to slunce s náma letos nějak nemluví...

Srdnatě vykřikovala jsem, že :"Co ze mne děláte???Já se vzbudím!!!", když dva dny dopředu hlásili, že teda jako ale v šest.
"To chci vidět" podotkla Mladší.
Viděla.
Pravdu jsme ale měly obě.
Vzbuzená jsem byla, jen....z tý postele nechtělo se mi.
A tak jsme vyrazili kolem osmé, což manžel neopomněl komentovat.
Ne....prezentovat to opravdu nemohu.-))

A tak jsme jeli.

Pro ty, co znají mne málo nebo vůbec ne...má orientace je naprosto k ničemu a vlezu-li do lesa u Benátek...vylezu v Mnichovo Hradišti.

"Máš mobil?" zjišťovala Mladší a velmi ji zklamalo, že ne.
"Výborný, tak se drž u mne".

To fakt miluju, když držeti mám se někoho, kdo hned první krok v lese nabere styl terénní krůta.
Nesnáším přespolní běhy lesem.
Já chci pěkně v poklidu hledat, což s těma dvěma fakt se nedá.
Jakmile totiž dřepla jsem na bobek a jala se čistit, oni dva byli dvěstě metrů daleko.

Navíc....blbě vidim.
Poslední dobou.
To noční korálování u lampy si začíná vybírat svou daň, takže opravdu musím pomalu a hodně zaostřovat a když už zaostřím...letím za nima, neb jejich halekání:"Kde zase seš?" mi lezlo ukrutně na nervy.

"Kdyby ses ztratila, počkej u krmelce, my pro tebe dojdem" byla sice rada, ne ale nijak dobrá vzhledem k faktu, že krmelce míjeli jsme čtyři.

A pak jsem viděla klouzka.
Z cesty...vzdálenost 4 metry..

"Ty mi vykládej, že nevidíš" vrčela Mladší, když prodírala se houštím, aby ho uřízla.
"To jen proto, že je oranžovej" bránila jsem se.
Klouzkování zabralo hodinu a to jsme jich tam fakt mraky nechali....mrňata nebrat.-)))

Velkej košík odvezla Mladší domů – je jich víc-))
A tohle už je jenom naše.-)))

Ten kyblík s třešněma, co narvala jsem u pole, ten jsem vám nefotila.-))))
Ten už je totiž z půlky v buchtě.
Jo...bude bublaninka.-)))




.

Vlezla jsem do kuchyně, že uvařím kávu a namažu nějakou tu housku se šunkou, ale....skoro jsem zakopla o manžela.
Zděšení bylo velké, neb byla jsem skálopevně přesvědčená, že v tuto ranní hodinu nachází se kdesi na břehu řeky.
Nebylo tomu tak...

Nacházel se v kuchyni...
Na kolenou...

A???

VYTÍRAL PODLAHU...
...............................

"Tys něco vylil?" pátravě jsem se rozhlížela.
"Ne.."
"Tak...proč vytíráš?"
"No, máme dneska to výročí...tak abys neměla tolik práce"
................................
PŘESNĚ VÍ, JAK NA KOLENA DOSTAT MĚ.-))
................................

První rok dostala jsem rybářskej prut..., abych mohla chytat...
Druhej rok hodinky..., to abych se naučila chodit včas.-))
Třetí rok batoh, aby se mi do něj všechno vešlo.-))

jasně....bylo tam někde i zlato a výlet lodí...taky večeře se šampaňským a snídaně s kaviárem(tehdy mi vůbec nechutnal...zvláštní.-)))

Po všech těch letech dospěla jsem tedy ke kýblu s jarem a hadrou.-))
...........................................
Happyend bude.-))
U hadru nezůstalo.-))
Dostala jsem berunky...
Na ruku...
A...hned tři.-)))
Hele.-))

...jaro je tu.

Chtělo se mi zpívat.

Vždycky, když se mi chce zpívat, udělám spoustu práce.

A tak jsem běhala po schodech nahoru a dolů a nosila haldy prádla na věšení, abych po hodince, dvou nosila haldy suchého voňavého prádla zpět do domu.

Na zahradě schne to neskonale líp než na tom trapně malym skládacim sušáku u radiátoru v ložnici.

A NAVÍC SE TO NEMUSÍ ŽEHLIT.-))

Chvílemi připadala jsem si jako Betty Mc Donaldová v knize Vejce a já, leč, slepice nemáme.-))

Snad z rozmaru, na mladickou nerozvážnost netroufnu si to svésti, umyla jsem okna v obýváku.
Jo jo...vyřezávaní kohouti už v okně visí a kudrnatou chlupatou ovečku jsem letos opět pozašívala, takže  je v okně taky.
Hele,příští rok už ji ale určitě vyhodím.-)) přeci jen....do bílé už má hodně daleko.-))

No a pak jsem zjistila, že hodin hodně a tak už jsem jen vytvořila jednu soupravičku s filigránem a....
Jo...pustila jsem se do třídění časopisů.
Což značilo jediné...začetla jsem se a...uź jsem NEUDĚLALA NIC.-)

"Dneska jdi spát brzo, víš,že ráno musíš vstávat v půl šestý" připomínal mi manžel a mě se okamžitě udělalo špatně od žaludku.

Kdo chodí spát ve čtyři ráno,ten určo ví,o čem mluvím.

Nicméně poslechla jsem a v jednu skutečně zhasínala lampičku na nočním stolku.

Po celou dobu mého ˝vydatného˝ spánku zdálo se mi,že je válka.
Z okna našeho domu sledovala jsem jakési obrněné vozy,poslouchala letadla, vybuchovaly bomby,střílelo se. A já furt čuměla z okna.

Chápete,že jsem moc nenaspala.

Zato jsem ale nezaspala.S očima,jak myxomatozní králík,zalezla jsem v pět do sprchy.Ne,odvahu na studenou jsem skutečně neměla.Nicméně...probrala jsem se a v 6:30 byla jsem nastoupená v chodbě,připravená k odjezdu.

Pak mi došlo,že něco není v pořádku.

Nahlédla jsem do kuchyně.
Manžel seděl za stolem,bouchal do sebe kafe a třetí toust a tvářil se náramně spokojeně.
Na můj udivený pohled,s plnou pusou,reagoval slovy:˝Neboj,stíháme.V 7:15 jsme ve špitále˝

Nechtěla jsem křičet.
Ne,nejsem škodolibý tvor.
Koho zajímá,že já musela vstávat.

˝MORÁLNÍ PODPORA,CHÁPEŠ TO SPOJENÍ?˝vnucoval mi ještě v noci...

Od PC donesla jsem mu pozvánku, která nabádala,že dnes prostě MUSÍ na vyšetření.

Zcela dole to bylo.Černý na bílym.

NA LAČNO!!!

˝Už jsem snídal – JDI SPÁT˝špitl a ani se mi nepodíval do očí.

No,nezabili byste ho?

Ráda kupuji "všímavosti".
Nejsou to žádné klasické dary, prostě jen malé drobnosti, kterými udělám radost a o kterých vím, že si je, ten dotyčný, kterého chci obdarovat, třebas sám nekoupí.

Pravidelně vozím mamce mandle v čokoládě...
Má je ráda, ale sama si je nekoupí, neb to považuje za ZHÝRALOST.-)))
Sem tam koupím jakési "nové" sušenky, když jdu nahoru ke tchýni na kávu, neb vím, že miluje sladké a novinkám se nebrání.-)

Holky mají vždycky radost, pokud se jedná o jídlo.-)))
Jenže...

Dneska jsem byla v Lidlu...
A u pokladny se na mne smály kouzelné bramboříky...
Necelejch padesát kaček...no NEKUPTE TO.-)))

A tak jsem koupila.

Růžový sobě a cyklámen tchýni...

"Ježišmarjá...vyhazovat peníze za kytku...taková škoda..."

Víte, měla jsem po radosti.
Fakt.
Proč ji prostě jen nesbalila?
Copak to musela platit ona?
Proč se nedokáže radovat?

Přitom ten brambořík je fakt moc pěknej.-((

Teď se nacházíme v této fázi.-))

Byla jsem v dobrém rozmaru.
V milé společnosti dvou stejně starých dam.
U kafe,co vonělo z keramickýho hrnku.
V obchůdku, kde každý kousek krásy chtěla bych mít.

"Máme rozmlácený auto"volal náhle manžel a já odložila malovaný kamínek, na kterém usmíval se anděl pod nápisem "Strážný".

Dneska měl oslavovat.
Ten můj chlap.

Ovšem...ne tímto způsobem...

Anděla jsem mu nekoupila.

Asi by to vzal jako provokaci....

Víte...začíná se to stávat zvykem....ŽE HO NĚKDO,"SORRY,OMYLEM" SEJME ZEZADU.....

Výlety miluju.
Výlety po vlastech českých miluju ještě víc.
A úplně nejvíc?KORÁLKOVÉ VÝLETY.-)))

Trpí-li někdo posedlostí,jest zcela nemožné jeho posedlosti ukojit.U mne je to celkem snadné.Zaveďte mne do obchodu s perličkami,ohňovkami,voskovkami,mačkanicemi všeho druhu,komponenty a ketlovacími jehlami a máte ode mne pokoj na celý den.

POKUD TO ZA MNE ZAPLATÍTE.-)))

Vybavena dostatečným peněžním obolusem vyrazila jsem dnes do Jablonce,neb tradiční a světoznámá česká firma včera otevírala novou prodejnu.Natěšená,s lahví ledové Aloa Very v kabele,vstoupila jsem s rozzářenýma očima do nových prostor.A pak to začlo..

˝Jůůůů˝
˝Jééé˝
˝Tohle potřebuju˝
˝Tohle musím˝
˝Ještě tohle..˝

Obtěžkaná dvěma igelitkama plnýma skleněné nádhery vycházela jsem ze dveří a Aloe Vera byla prázdná.

˝Co budu pít?˝
 To byl teprve první obchod.
Ano,Jablonec je proslulý korálkovou nádherou a jelikož obchodů zde je bezpočet a Lorrain samozřejmě musela všechny stihnout.Hup k Benzině...vybavit se další studenou lahví a hurá dál.-)
Stihla jsem vše.
Utratila jsem vše.
Ke dvěma igelitkám z obchodu prvního přibyly ještě další tři od konkurencí a v pět dvacet jsem konečně svolila k návratu do domácí nížiny.-))

Na Mocca shake u Mekáče mi ještě zbylo.
No a teď?
Teď se kochám.
DOSLOVA.
Ale..za chvilku tu krásu uschovám,aby manžela nekleplo.On je z těch,co než krásu skleněnou raději upřednostňuje krásu pečenýho masa.
A to dneska nemáme.

P.S. Jenže...dneska byla v Jablonexu 10% sleva a to jsem přeci musela využít, no ne?.-)))))))))))))))

No a pro Elis.-))

Od všeho jsem nafotila jen jeden sáček , protože jinak bych to fotila ještě zítra.

 Rokajlu mám od všeho deset, tyček také, červených a černých po kile. Řetízků po pěti metrech, kůže taktéž a kovových komponentů – po pěti sáčcích-to stačí.-))

Takže..

rokajl

další rokajl

něco kovu


řetízky

no a samozžejmě
nějaké millefiory a minerály.-))

 

"Jsem na golfu – NERUŠIT" slýchám poslední dobou velmi často a o závislosti skutečně nepochybuji.

Ne...nejezdí na Karlštejn, ani do Průhonic, dokonce i Poděbrady vynechává.
Jemu stačí minimální prostor.
Hraje totiž v mobilu.

Hraje v posteli, u jídla, i na WC.
Hraje mnoho hodin denně a dokonce, bacha na to, se kvůli golfu i nestíhá najíst.-))

Včera hrál čtyři hodiny v kuse, pak klekla baterka a dost ho to rozladilo....

Závislák...

Můj manžel.

"TO SI DĚLÁŠ HUMOR???????"

"Ne"

"Tak mi do ní aspoň nastrouhej vařenou mrkev, prosím"
"Ne"
"Tak mi ji posyp Grankem"
"COŽE??"
"No, čokoláda taky staví ne?"
"Jo, váhu do pozoru.SUCHOU!!!!"

"Nemám hlad"

"Dobře. Nemusíš to jíst. Zamíchám ji pak psovi do konzervy.."

Po několika minutách...

"Mám hlad"
"Já vím"
"Dáš mi, prosím, tu vynikající neslanou lehce sypkou rýži"
"Jistě"

"Hm...ta voní"
"Dobrou chuť"

Snědeno.
Bez keců.
Čokoláda uklizena, pro jistotu.

Nastává vyčkávací fáze...

UVIDÍME,CO TA REJŽE PROVEDE.-)))

˝Nemám čas, hoď mi do mikrovlnky jednu nohu, prosím. Za dvacet minut musím být u Broučkový v Mělníce" halekal manžel ode dveří a už si v koupelně myl ruce.

Chápejte, že onou NOHOU myslel krůtí stehno uzené, vakuově balené, zakoupené v jakémsi supermarketu za účelem upečení s knedlíkem a se zelím.
Nač ovšem čekat na klasiku české kuchyně, když času málo a hladu hodně.

"To se musí uvařit nebo upýct" snažila jsem se, ale nic platno.
Ohřál si to sám a s křenem a patkou chleba zbouchal to za pár minut.

"Bude ti blbě" prorokovala jsem.
"NESTRAŠ" vyštěkl a...byl pryč.

To bylo ve čtvrtek, zrovna tu seděla Dáša a domlouvaly jsme spolu ono společné podnikání.
Smály jsme se, protože nám sice bylo jasný, že mu bude zle, netušily jsme ovšem JAK MOC.

V noci to začalo.
Na pátek měl nahlášen odjezd na sumce(což obnáší pobyt mimo domov až do neděle.-)) a i přes to, že lezl po zdi, na sumce odjel.
V sobotu ráno mi hlásil, že je mu strašně a že se vrací domů.
Já už ale byla na cestě do Liberce, takže..."Poraď si.."
Sobota zle...neděle...zle...

Je pondělí.
Zakázky na dnešní den už jsem zrušila.
Zakázky na zítra začnu rušit po obědě.

Ráno vyráží k pí. doktor.
Na testy.

Jo... otrava z jídla je sviňa.

Krůtu nebudeme kupovat dlouho.
Ale...vyplatilo se to.
Ušetřil spoustu času.-))
Zhubnul deset kilo.-))
Poučení?

Pochybuju.

Příště totiž zase sní něco, co by neměl, neb..ON PŘECI NEMÁ ČAS.

Pravda...občas bývám překvapená velmi.-))

Někdy i nemile.

Zbožňuji dárky, kde cítím zájem.
Zájem o mou osobu.
Nemyslete hned na erotické spodní prádlo.-))
Třeba takový pomalovaný kamínek z dovolené nebo tužkou nakreslený obrázek na ubrousku z restaurace, to je přeci ta správná romantika.-))

Dva lidé, mému srdci blízcí, mi radost udělali velikou.

Jeden knížkou, ví přeci, že horoskopy jsou "MÉ TÉMA" a ten druhý čičinou.
Když už nemám tu mazlící živou, bude na mne alespoň tahle dřevěná dávat pozor od PC.

Díky.-))))

"Proč do banky?" strčila jsem hlavu do koupelny.
"Jdeme pro peníze...Milovaný si vzal půjčku na auto"

Než si napustila vodu, zjistila jsem potřebné.

Má řidičák a aby se naučila pořádně řídit – MUSÍ jezdit.
LOGICKY přeci, že jo.-))
A tak si Milovaný, protože ji miluje, bere půjčku a kupuje jí auto, protože tím jeho vytuněným ona jezdit nemůže. Děsně to řve a přitahuje to pozornost policie.-))

No...asi doma zapracuju, já dostala zatím jenom skůtr.-))

A Mladší?

Červenou Fabii.-))

Nevím proč, snad proto, že, jak prohlásil kdysi jeden můj přítel,˝UMÍŠ NECHUTNĚ BODNOUT DO SLABIN˝

Jenže.....včera jsem nebyla po ruce.

Včera musel vyřizovat manžel.

A ejhle....ŠLO TO.-)))

..................................
Takže asi tahle...
..................................
Přivezli dva balíky.
Což o to, to není problém, jenže...
Bylo pondělí ráno a balíky byly za desítku.
V pondělí ráno se, v naší domácnosti, tolika penězi neoplývá.-))
A tak bylo celkem jasný, že si nechám napsat lístky.-))

Mladý muž tedy začal vypisovat a já mu, zhruba po minutě, nesměle připomínám, že nám se pošta ukládá v Bubákově, neb v Blbákově je blbá pracovní doba a tam my nechodíme...

"Jo, no jo...tak znova"

Lístek roztrhal a vypsal znovu.
Úložní místo BUBÁKOV.

Super.

A manžel včera do Bubákova nastoupil, vystál hodinovou frontu, aby se u okýnka posléze dozvěděl, že balíky jsou, jak jinak než, v Blbákově.

Bylo horko.
Bylo dost velký horko na to, aby mávl rukou a pomyslel si cosi o inteligenci a pro balíky si dojel tam, kde jsou.
Bylo taky dost pozdě.
Na pracovní dobu v Blbákově.

A v balících díly, které potřeboval k práci.

Za kliku u vedoucího bral, pravda, v poněkud rozrušeném stavu...

Ne...nemluvil vzrušeně....
Ne...nekřičel...

ANO,ŘVAL.

Když rok, při každé zásilce upozorňujete..
Když pět let máte papír na obou poštách...
Když všichni doručovatelé vědí...

A přes to pokaždé hledáte, kde ta vaše zásilka skončila...

TO UŽ VÁŽNĚ NASERE.

Za chvilku jede na poštu...
A já se jen modlím, aby to s ním, až ty balíky zase nebudou, nekleplo.-)

Pak jsem to slyšela....
Ten zvuk JEHO auta.

Nedá se přeslechnout vytuněný vůz.

Otočila jsem se a mžourala proti slunci.

Zablikal na mne a já mávla.
Zřejmě jsem ale čuměla moc dlouho....

Po klíčích šmátrala jsem v kabelce zas.
Tentokráte hledala jsem zvonící mobil.

"Ježišmarjá, mami, jdi domů. Ty tam stojíš, zíráš a já jsem nervní..."
"Jo a proč?"
"Znervozňuješ mne..nemohu se rozjet..."

Teprve pak mi došlo, že za volantem toho rudýho ďábla sedí moje dcera.

Tak už jezdí a klidná?
To už asi nebudu nikdy.

K doktoru vzala jsem s sebou Starší.
Ne, že by jí něco bylo, ale...."Slíbilas , že mě vezmeš na oběd"zahlásila a já tedy odkývala, že jo.

V čekárně nikdo.

Za chvilku vykoukla sestra.
"Á, to jste vy, už to mám připravený" mezi dveřma podává mi recept.Pak se zarazí..:"Chcete změřit?"
A JÁ CHCI...

"Ježiš mami, ty seš brzda" mračí se Starší, která se už vidí u talíře s řízkem.

"100/60....hele babo, to je málo" kroutí očima sestřička.
"Jo? Já ještě dneska ani neměla ten prášek" po pravdě na sebe napráskám...
"Tak si ho snad dneska ani neberte...a na obědě si dejte panáka"

Jo, řidič musí být veselý.-))

Před restaurací na nás čekala máti, na oběd jsme ji vzaly s sebou...taková polední akce tří mlsnejch.

No jistě...řízky.-))

Jenže....v týhle restauraci je řízek prostě ECHT řízek a i když jsem nesnídala, tak jsem prostě snědla jen půlku. Starší třičtvrtě, jen babička to do sebe nasoukala a pak hekala, že se nezvedne od stolu.

"Co s tím? Přece to tady nenecháme.." dumala Starší a pak obě okousaná masa zabalila do ubrousku.
"ARTUR SI DÁ!!"

.......................................

Odpoledne pak probíhalo dle plánu.
Naplánovat oslavy.
Jeden svátek a narozeniny zítra.
Další svátek v neděli.
Co koupit, jak koupit, kde koupit, kolik koupit.
Koho zvát a kdo se pozve sám.
Kdo s kým nemluví, kdo koho nemusí, kdo koho miluje, čí manželka, čí milenka, čí....

"Musíme ještě pro konzervy psíkům" hlásím a v Plusu se pak nakoupí.

"Uvidíme se zítra" hlásí Starší a odjíždí s Milovaným směrem k Východu.

Řízky spokojeně odpočívají na dně tašky....vezou se také...

Artur nedostal nic, Ronny nedostal nic...
.............................................
Za odměnu beru Artura na procházku a jsme už skoro doma, když mi zvoní mobil.
"Kde seš?"
"Venku, proč?"
"No táta spí a ty nikde"
"Jak to víš?"
"Jsem asi doma, ne?"

A tak, za dalších deset minut dostává konečně Artur ty slibovaný řízky, neb Starší se s nima, kvůli němu, vrátila.

Jenže........Artur řízky nepapá.-)))

Zda zase odjede?
Netuším, možná v momentu, kdy přestane zuřit, jak ji ten pes dostal.--))

˝Ježiš,já mám poslední prášek˝ upřímně jsem se vyděsila a začala prohrabovat noční stolky,lékárničku,příslušné tajné šuplíčky a zásuvky a jo,do kabelek jsem také nahlédla.
Krom několika prázdných krabiček,co živily ve mne onu klamnou naději, nenašla jsem nic.

Začal kolotoč telefonních hovorů.

˝Ahoj mami,nemáš prosím tě,číslo na doktora Mrkvičku?˝
˝No ahoj...ale jo....777 XXX XXX˝
˝To mám taky,ale nebere to˝
˝Tak má dovolenou.Zavolej na středisko na 777 XXX XXX,tam dělá jeho žena.˝
˝ONA mi předepíše léky?˝
˝To těžko.-)))Ale ona ti poví,zda má dovolenou.˝

NA STŘEDISKU TO NIKDO NEBERE.

˝Budeš mi muset půjčit prášky˝ oznamuji manželovi.
˝Na to zapomeň,zbyly mi tři a v pondělí musím k doktorce.Ani nevím,zda nemá dovolenou...˝

Propadám panice.

Ze zoufalství,po chvíli,opět zkouším vytočit lékařovo číslo.

˝Mrkvičkovi,sestra,prosím...˝
˝Jéééééééééé, vy jste.No to je báječný,já už si tu rvu vlasy, že máte dovolenou...˝ vychrlím ze sebe,až sestra dostane záchvat smíchu.
˝Co potřebujete?˝
˝Léky napsat.NUTNĚ˝
˝Jasně,v pondělí v deset.˝
˝No to ne,já už mám poslední prášek,ten spolknu za chvilku a víkend a tak...˝ osvětluji situaci.˝A manžel mi nepučí.˝
˝Manžel?˝nechápe.
˝No víte,on má stejný,ale má už jenom do neděle,tak nepučí˝
Smích graduje:˝BOŽE,VY JSTE FAMÍLIE,TAK PŘIJEĎTE˝

No,tak JEDU!!-))

Moc jsem nepsala.
Ne proto, že bych neměla o čem, jenže...
ŘEŠILA JSEM.
Řešila jsem různě.
Domluvou, argumenty, křikem, skoro došlo na hrubou sílu...podotýkám, že skoro, protože jsem se včas zarazila.
Pýcha šla stranou a já napsala.

"BLBNE.ZAVOLEJ JÍ"

Zavolal.
Jí. Mě ne.
Netuším, co jí říkal, ale lvice přestala bít o mříže.

Vyhráno nemám, ale dnes v noci se vrací a já?
Mohu přenechat zodpovědnost.
Křik ne, neb ON nekřičí.
S ním se totiž nediskutuje.
Přesto je jeho taktika úspěšnější.

Ne, nežárlím, v boji je taktika důležitá.
Jen mne leká, že bojuju s vlastní dcerou.......

Uvidíme...

A tak začala sáhodlouhá diskuze s mladíkem, co obdržel objednávku, adresu i telefonní číslo, který sehnal, co skladem nebylo a kterému,evidentně, na skladě přibydou dvě objemné bichle za 978,- Kč.
Poslouchala jsem.
Vyprávěl mi, kterak jsem přišla.
Co jsem chtěla.
Co jsem měla na sobě.
Dokonce mi popsal i styl mé mluvy.
Zřejmě nemají zas až tolik zákazníků, když si každého pamatuje.-))

˝Počkejte...vysoká? Hubená? Černovlasá s rudou patkou?˝
˝No vidíte, že si pamatujete.-))To jste vy.-))˝rozradostnil se.
˝Tak to nejsem já, to je dcera. Báječně. Tak to si asi objednala, ale to byste měl spíš volat jí.˝
˝Ale vy jste říkala, teda pardon, ona říkala, že máme zavolat sem a vyřídí se to˝

Ano, až dorazí domů, VYŘÍDÍM JI. Zkasíruju o tisícovku a provedu psychickej teror. Každopádně bude poučena.Když už ze mě dělá úžasnou dvacítku, měla by mi to, přinejmenším,sdělit!