Lorraininy šílenosti
Na každém tahu záleží...
Čáu....fotíš,fotíš?
Rubrika Já,já a zase já-))Seděla jsem v čekárně u zubaře a pročítala starou Katku. Naštěstí tu jsou vždycky nějaké časopisy, protože jinak bych čekat nevydržela. Zvuk vrtačky z ordinace mne totiž pokaždý stoprocentně zvedne ze židle a donutí k odchodu.
Dveře se otevřely, sestra se rozhlédla, kývla na mne a houkla:
"Jsi tu včas, to je dobře, tak pojď"
Familiernost mne, díky staženýmu žaludku a knedlíku v krku, ani nepřekvapila.
Vstoupila jsem, zavřela dveře a pozdravila.
A pak nastalo velké omlouvání se...
"Ježišmarjá, paní L....to jste vy? Já myslela, že jste Vaše Starší....Bože, moc se omlouvám....nezlobte se...."
Zasmály jsme se a já pak, při pohledu na vrtačku, úplně zapomněla přemýšlet o tom, jak si mne někdo může splést s mým dítětem o dvacet let mladším.
Doma jsem to ani neřekla, protože 1) Manžel by prohlásil cosi o nutnosti vyslat sestru k očnímu lékaři a 2) Dcera by se příšerně urazila.
Takže jsem držela hubu a zapomněla....
Jenže....
Venku se stmívá, potřebuju fotit, otevřu teda okno z ložnice, naaranžuju pozadí, narafičím šperk a cvakám.
Jeden, tři, dvacet snímků, aby aspoň některý k použití byl, když na mne kdosi haleká ze zahrady.
"Nazdar, to si mě jako dokumentuješ, jo?" směje se soused, na nohách běžky. Jo, všimla jsem si, že dneska už oběhl tu jejich zahradu asi 50x, což teda nějakej ten kilometr (ty jejich latifundie jsou nekonečný) dá.
"Ne...fotím korále...venku už to moc nejde a hlavně...mrznou mi ruce" odpovídám.
"Jé, to jste vy? To se omlouvám, já myslel, že jste Vaše Starší...."
Zasměju se křečovitě, mávnu a zavírám okno.
Vyfoceno jest.
...........................
Dlouze se studuju v zrcadle...
Hm....má to holka marný...
Ať se jí to líbí nebo ne....je po mě.
...............................................
"Půjdem ve středu do kina?" volám nejprve jedný a pak druhý.
Na filmu jsme se shodly už dávno...Meryl Streep a Alec Baldwin – romantiku můžem-Čerňák kousek-vidina pozvání na oběd jim taky neva....
Obě svorně souhlasily, jenže...
"Jestli ta baba u vchodu zas řekne:"Á slečny šly za školu, tak jí seřvu" vypustila Starší z úst zatímco Mladší prohodila cosi ve smyslu :"A můžu ti říkat Mami?"
Tak nevim....
A to už jsem i ty minisukně odložila.-))
Dveře se otevřely, sestra se rozhlédla, kývla na mne a houkla:
"Jsi tu včas, to je dobře, tak pojď"
Familiernost mne, díky staženýmu žaludku a knedlíku v krku, ani nepřekvapila.
Vstoupila jsem, zavřela dveře a pozdravila.
A pak nastalo velké omlouvání se...
"Ježišmarjá, paní L....to jste vy? Já myslela, že jste Vaše Starší....Bože, moc se omlouvám....nezlobte se...."
Zasmály jsme se a já pak, při pohledu na vrtačku, úplně zapomněla přemýšlet o tom, jak si mne někdo může splést s mým dítětem o dvacet let mladším.
Doma jsem to ani neřekla, protože 1) Manžel by prohlásil cosi o nutnosti vyslat sestru k očnímu lékaři a 2) Dcera by se příšerně urazila.
Takže jsem držela hubu a zapomněla....
Jenže....
Venku se stmívá, potřebuju fotit, otevřu teda okno z ložnice, naaranžuju pozadí, narafičím šperk a cvakám.
Jeden, tři, dvacet snímků, aby aspoň některý k použití byl, když na mne kdosi haleká ze zahrady.
"Nazdar, to si mě jako dokumentuješ, jo?" směje se soused, na nohách běžky. Jo, všimla jsem si, že dneska už oběhl tu jejich zahradu asi 50x, což teda nějakej ten kilometr (ty jejich latifundie jsou nekonečný) dá.
"Ne...fotím korále...venku už to moc nejde a hlavně...mrznou mi ruce" odpovídám.
"Jé, to jste vy? To se omlouvám, já myslel, že jste Vaše Starší...."
Zasměju se křečovitě, mávnu a zavírám okno.
Vyfoceno jest.
...........................
Dlouze se studuju v zrcadle...
Hm....má to holka marný...
Ať se jí to líbí nebo ne....je po mě.
...............................................
"Půjdem ve středu do kina?" volám nejprve jedný a pak druhý.
Na filmu jsme se shodly už dávno...Meryl Streep a Alec Baldwin – romantiku můžem-Čerňák kousek-vidina pozvání na oběd jim taky neva....
Obě svorně souhlasily, jenže...
"Jestli ta baba u vchodu zas řekne:"Á slečny šly za školu, tak jí seřvu" vypustila Starší z úst zatímco Mladší prohodila cosi ve smyslu :"A můžu ti říkat Mami?"
Tak nevim....
A to už jsem i ty minisukně odložila.-))
Perlí...kvůli FOR FISHING...
Rubrika Téma DNEPERLÍ...ten můj chlap.
Občas.
.............................................
Ryby,ryby,ryby...
S myšlenkou na ně vstává...
S myšlenkou na ně jde spát...
.............................................
Jo, občas,mezitím, myslí i na mne...
Zejména v čase oběda, kdy s nevinnou otázkou volá mi :"Už je oběd?Jedu se domů najíst".-))
..............................................
Nevrčím, bo,že si beru rybáře mi nikdo nezamlčel.
A VZALA JSEM SI HO DOBROVOLNĚ!!
..............................................
"Tak já jedu" sdělil mi dnes potichu a zcela nenápadně, když já měla ještě slepený oči a hodiny ukazovaly 8 hodin.
"Já bych se na ty lidi vyprdla" zamumlala jsem, ale ještě jsem stihla dodat:"V poledne, ať jsi doma, mamka má ty narozeniny"
Když jsem pak v devět stála pod sprchou, nějak se mi to rozleželo..
KAM TO VLASTNĚ JEL, VŽDYŤ....ŽÁDNEJ ZÁKAZNÍK NEVOLAL!!!!!!!
S osuškou na půl žerdi vytáčela jsem jeho číslo...
Vzal mi to...jistě....ale až na šestej pokus...
V pozadí slyšela jsem halas a hlavně...komenty přítele B.
"TY SEŠ NA RYBÁCH??!!!" nevěřila jsem svejm uším...
Venku sněhu, jak v ruský pohádce a on snad někde nahodil??
Copak už má papíry?
Jak a kdy to stihl, když nestíhá ani vyluxovat auto...
A jak to, že táhne na ryby v tý nový kurevsky drahý bundě, co koupila jsem mu k vánocům?
ZBLÁZNIL SE????
V týhle kládě...se svejma zádama?
Hlavně, že na přítele B. má čas a na nic jinýho ne...
Jelo mi to dobře na tu skutečnost, že ještě nedala jsem kafe.-)))
.................................................
FOR FISHING 2010...
Jak jsem mohla zapomenout???
Na rybách je...
Pravda...
Pěkně v teple...
Možná už je i zpocenej, bo když vidí tu mraky úžasností, který zajisté nutně potřebuje....tlak stoupá...
A že je přítel B. s ním?
Dva magoři rozuměj si vždycky víc, než jeden...
.................................................
Co to?
"Miláčku nezlob se, já to do těch dvanácti asi nestihnu...dorazím kolem jedný,jo? Vždyť ani nemusíš vařit,beztak tam zas bude jídla na dva měsíce...já přece nemůžu za to, že se tvoje maminka narodila tak blbě...."
.................................................
No, co dodat?
Chudák moje máti...
Dneska, při tý mý gratulaci zakomponuju jí tam lehkou výtku...
Copak se nemohla narodit o pár dní pozdějc?
Před těma sedmdesátisedmi lety měla přeci tušit, že v roce 2010 bude,v sobotu 30.ledna, FOR FISHING,že jo?.-))))))
Občas.
.............................................
Ryby,ryby,ryby...
S myšlenkou na ně vstává...
S myšlenkou na ně jde spát...
.............................................
Jo, občas,mezitím, myslí i na mne...
Zejména v čase oběda, kdy s nevinnou otázkou volá mi :"Už je oběd?Jedu se domů najíst".-))
..............................................
Nevrčím, bo,že si beru rybáře mi nikdo nezamlčel.
A VZALA JSEM SI HO DOBROVOLNĚ!!
..............................................
"Tak já jedu" sdělil mi dnes potichu a zcela nenápadně, když já měla ještě slepený oči a hodiny ukazovaly 8 hodin.
"Já bych se na ty lidi vyprdla" zamumlala jsem, ale ještě jsem stihla dodat:"V poledne, ať jsi doma, mamka má ty narozeniny"
Když jsem pak v devět stála pod sprchou, nějak se mi to rozleželo..
KAM TO VLASTNĚ JEL, VŽDYŤ....ŽÁDNEJ ZÁKAZNÍK NEVOLAL!!!!!!!
S osuškou na půl žerdi vytáčela jsem jeho číslo...
Vzal mi to...jistě....ale až na šestej pokus...
V pozadí slyšela jsem halas a hlavně...komenty přítele B.
"TY SEŠ NA RYBÁCH??!!!" nevěřila jsem svejm uším...
Venku sněhu, jak v ruský pohádce a on snad někde nahodil??
Copak už má papíry?
Jak a kdy to stihl, když nestíhá ani vyluxovat auto...
A jak to, že táhne na ryby v tý nový kurevsky drahý bundě, co koupila jsem mu k vánocům?
ZBLÁZNIL SE????
V týhle kládě...se svejma zádama?
Hlavně, že na přítele B. má čas a na nic jinýho ne...
Jelo mi to dobře na tu skutečnost, že ještě nedala jsem kafe.-)))
.................................................
FOR FISHING 2010...
Jak jsem mohla zapomenout???
Na rybách je...
Pravda...
Pěkně v teple...
Možná už je i zpocenej, bo když vidí tu mraky úžasností, který zajisté nutně potřebuje....tlak stoupá...
A že je přítel B. s ním?
Dva magoři rozuměj si vždycky víc, než jeden...
.................................................
Co to?
"Miláčku nezlob se, já to do těch dvanácti asi nestihnu...dorazím kolem jedný,jo? Vždyť ani nemusíš vařit,beztak tam zas bude jídla na dva měsíce...já přece nemůžu za to, že se tvoje maminka narodila tak blbě...."
.................................................
No, co dodat?
Chudák moje máti...
Dneska, při tý mý gratulaci zakomponuju jí tam lehkou výtku...
Copak se nemohla narodit o pár dní pozdějc?
Před těma sedmdesátisedmi lety měla přeci tušit, že v roce 2010 bude,v sobotu 30.ledna, FOR FISHING,že jo?.-))))))
ZRUŠIT ÚČET???Facebook....
Rubrika Téma DNERodiče jsou od toho, aby prudili...
Aby na všechno měli jiný názor a ve finále vítězoslavně povytáhli obočí a zkonstatovali :"MY TI TO ŘIKALI!!"
Jo, tak to si asi myslí...
Ta naše...
STARŠÍ
..............................
Psala jsem tu, že Facebook považuji za ztrátu času...
Nijak kategoricky jsem to ovšem doma nestavěla, bo odpovědí by mi mohlo být, že "Ten blog Ti času taky nepřidá..."
A tak jsem shovívavě sledovala, jak mrzne na chodbě, když vysedává do noci v tom ledovym průvanu jenom proto, aby odpověděla na všechny vzkazy a zkoukla, co úžasnýho novýho se kde děje.
(Určitě by neusnula, kdyby nevěděla, že Žofii teklo oko na punčoše zrovna, když potkala Josefa a že Majka, toho času, nemluví s tou blbkou Simonou"-)))
Zajímati více začala jsem se v momentu, kdy přišel jí účet za telefon a ona mne telefonicky poprosila, abych jí to otevřela a nahlásila, kolik bude platit.
(Nevim, proč nemohla vydržet do večera.Jsem sice taky od přírody zvědavá, ale na složenky zrovna moc ne.-))
"COŽE????TOLIK???A ZA CO?" vyděsila se.
Pak jí došlo, že ty sms z Facebooku, co jí choděj každej den, zřejmě něco stojí.
A stojí dost.
A tak v noci, když dorazila domů, vlítla na ten svůj účet a zasílání zpráv zrušila.
"To určitě...ještě tohle platit"
Ale to se přepočítala.-)))
Ačkoli zrušila...ačkoli již žádné číslo k tomu svýmu účtu přiřazený nemá...sms chodí dál.
Operátor pokrčil rameny – "S tím my nic neuděláme – jedině zablokovat příchozí sms, ale všechny!" a to se, samozřejmě, nesetkalo s pochopením...
Takže...závisláci...kdo jste na Facebooku...RAĎTE.
Jak to udělat, aby byl telefon v klidu a v peněžence ještě něco zbylo?
Zrušit účet????????
Aby na všechno měli jiný názor a ve finále vítězoslavně povytáhli obočí a zkonstatovali :"MY TI TO ŘIKALI!!"
Jo, tak to si asi myslí...
Ta naše...
STARŠÍ
..............................
Psala jsem tu, že Facebook považuji za ztrátu času...
Nijak kategoricky jsem to ovšem doma nestavěla, bo odpovědí by mi mohlo být, že "Ten blog Ti času taky nepřidá..."
A tak jsem shovívavě sledovala, jak mrzne na chodbě, když vysedává do noci v tom ledovym průvanu jenom proto, aby odpověděla na všechny vzkazy a zkoukla, co úžasnýho novýho se kde děje.
(Určitě by neusnula, kdyby nevěděla, že Žofii teklo oko na punčoše zrovna, když potkala Josefa a že Majka, toho času, nemluví s tou blbkou Simonou"-)))
Zajímati více začala jsem se v momentu, kdy přišel jí účet za telefon a ona mne telefonicky poprosila, abych jí to otevřela a nahlásila, kolik bude platit.
(Nevim, proč nemohla vydržet do večera.Jsem sice taky od přírody zvědavá, ale na složenky zrovna moc ne.-))
"COŽE????TOLIK???A ZA CO?" vyděsila se.
Pak jí došlo, že ty sms z Facebooku, co jí choděj každej den, zřejmě něco stojí.
A stojí dost.
A tak v noci, když dorazila domů, vlítla na ten svůj účet a zasílání zpráv zrušila.
"To určitě...ještě tohle platit"
Ale to se přepočítala.-)))
Ačkoli zrušila...ačkoli již žádné číslo k tomu svýmu účtu přiřazený nemá...sms chodí dál.
Operátor pokrčil rameny – "S tím my nic neuděláme – jedině zablokovat příchozí sms, ale všechny!" a to se, samozřejmě, nesetkalo s pochopením...
Takže...závisláci...kdo jste na Facebooku...RAĎTE.
Jak to udělat, aby byl telefon v klidu a v peněžence ještě něco zbylo?
Zrušit účet????????
Už se houfujou.....
Rubrika FOTÍMEZačlo to nevinně....
Přiletěl jeden...
Pak další dva....
Během mžiku lovilo jich potravu asi deset...
V devět ráno stav byl tento...
No a v poledne se jejich počet poněkud zvýšil...
Je to foceno z dálky, přesto se mi všichni na jednu fotku nevejdou...
Uvidíme za hodinu...
Jsou to Kormoráni...být to Racek...asi ohluchnu...
Každopádne...pan Hitschkok měl by radost...
Přiletěl jeden...
Pak další dva....
Během mžiku lovilo jich potravu asi deset...
V devět ráno stav byl tento...
No a v poledne se jejich počet poněkud zvýšil...
Je to foceno z dálky, přesto se mi všichni na jednu fotku nevejdou...
Uvidíme za hodinu...
Jsou to Kormoráni...být to Racek...asi ohluchnu...
Každopádne...pan Hitschkok měl by radost...
Zatnout zuby a...JÍT!!
Rubrika Já,já a zase já-))Nejsem pobožná...
Věřím, že "COSI" někde existuje, ale, ač pokřtěná, nejsem věřící...
Nikdo mne k tomu nikdy nevedl...
V kostele byla jsem několikrát, ale....
Pokaždé na čumendu.
Podívat se....
Ne za účelem víry...
..........................................
Zemřela.
Ta stará paní, co "stará" byla pouze věkem.
95...
Skoro...
..........................................
Chodila jsem k ní "zkoušet" na klavír....
Půl roku...
Pak mi naši klavír koupili...
A zadalších půl roku přestalo mne to bavit.
Jako ostatně tolik jiných věcí....
..........................................
Za posledních dvaadvacet let, co bydlím jinde, potkávala jsem ji jen zřídka...
Znáte to...
Přijedete autem, zalezete do domu a pak zase do auta a domů...
..........................................
Zemřela...
A já šla na pohřeb...
Logické...
Jenže....
BYL V KOSTELE...
..........................................
Stála jsem u zrcadla a řešila, co na sebe.
Venku -22.
To říkal teploměr na kuchyňském okně.
Nesnáším zimu.
Balila jsem se do nánosů oblečení a připadala si, jako cibule...
"Jak dlouho může trvat rozloučení v kostele?" ptala jsem se...
"Asi tak hodinu.."
"Zmrznu!!!"
............................................
Nejen zima bylo to, z čeho měla jsem strach.
Taky uzavřený prostor a ten divný vzduch....
Ale...prostě jsem musela.
............................................
Sedla jsem si na dřevěnou lavici a pak už jsem prostě jen a jen opisovala....
Vstávala a sedala jsem s ostatními...
Nezpívala jsem – neznaje slov...
Poselství k Bohu?
Přiznávám, že jsem se vyděsila ...myslela jsem, že nějaké odříkat musí každý...
Naštěstí ne...
Přání sousedovi – ruky podání tomu vedle mne i za mnou...
.............................................
Skoro hodina...
.............................................
Vyprovodit přišlo jí mnoho lidí, ale nejsem si jistá, že já se rozloučila důstojně...
Neznalá...
Snaha se prý cení, jenže....
.............................................
V tom všem....zapomněla mi být zima.........
Věřím, že "COSI" někde existuje, ale, ač pokřtěná, nejsem věřící...
Nikdo mne k tomu nikdy nevedl...
V kostele byla jsem několikrát, ale....
Pokaždé na čumendu.
Podívat se....
Ne za účelem víry...
..........................................
Zemřela.
Ta stará paní, co "stará" byla pouze věkem.
95...
Skoro...
..........................................
Chodila jsem k ní "zkoušet" na klavír....
Půl roku...
Pak mi naši klavír koupili...
A zadalších půl roku přestalo mne to bavit.
Jako ostatně tolik jiných věcí....
..........................................
Za posledních dvaadvacet let, co bydlím jinde, potkávala jsem ji jen zřídka...
Znáte to...
Přijedete autem, zalezete do domu a pak zase do auta a domů...
..........................................
Zemřela...
A já šla na pohřeb...
Logické...
Jenže....
BYL V KOSTELE...
..........................................
Stála jsem u zrcadla a řešila, co na sebe.
Venku -22.
To říkal teploměr na kuchyňském okně.
Nesnáším zimu.
Balila jsem se do nánosů oblečení a připadala si, jako cibule...
"Jak dlouho může trvat rozloučení v kostele?" ptala jsem se...
"Asi tak hodinu.."
"Zmrznu!!!"
............................................
Nejen zima bylo to, z čeho měla jsem strach.
Taky uzavřený prostor a ten divný vzduch....
Ale...prostě jsem musela.
............................................
Sedla jsem si na dřevěnou lavici a pak už jsem prostě jen a jen opisovala....
Vstávala a sedala jsem s ostatními...
Nezpívala jsem – neznaje slov...
Poselství k Bohu?
Přiznávám, že jsem se vyděsila ...myslela jsem, že nějaké odříkat musí každý...
Naštěstí ne...
Přání sousedovi – ruky podání tomu vedle mne i za mnou...
.............................................
Skoro hodina...
.............................................
Vyprovodit přišlo jí mnoho lidí, ale nejsem si jistá, že já se rozloučila důstojně...
Neznalá...
Snaha se prý cení, jenže....
.............................................
V tom všem....zapomněla mi být zima.........
Větry či tornáda?
Rubrika Téma DNEDPH jsem zaplatila..
Silniční daň jsem zaplatila...
A v peněžence zbylo mi..tak akorát....na ten můj recept.
...............................................................................
"Vezmeš to kolem lékárny, prosím?" hodila jsem psí oko na manžela a ten to švihl do druhýho pruhu.
BEZESLOVA.
Když pak třikrtát objížděl náměstí, aby se pokusil urvat nějakej flek k parkování...slova už padala.
NEOPAKOVATELNÁ.-)
...............................................................................
Nakonec vmáčkl se mezi dvě škodovky (jedna z nich tu parkuje už asi tisíc let).
"Hned jsem zpátky"
V lékárně nikdo – super – bude to rychlé...
Když nikdo, tak nikdo.
Tudíž ani lékárník.-)
S příchodem dalších pěti dřímatelů předpisu přispěchala i slečna...
A já ze sebe opět dělala blbce.
"Tohle nemáme...tohle taky ne" kroutila hlavou při zadání do PC.
"Aha..."
"On to tady nikdo nebere, tak není důvod držet to na skladě"
Výborně...jen ať všichni ti lidé za mnou vědí, že beru bůh ví co...
"Zítra ráno?"
"Zítra?"
"Dám vám papírek..."
Sápu se po receptu, který ona ale nehodlá pustit...
Druhou rukou podává mi lístek od šatny.-)
AHA...PAPÍREK...
"Ještě potřebuju Paralen Plus.To mi dáte tady nebo musím k druhému okýnku?" ptám se opět jako trubka.
"Bez receptu vám ho nedám..."
"Ustoupím krok dozadu a zvednu oči – "NA RECEPT" stojí na ceduli...
"No ale vždyť snad stojím správně, ne?" nechápu...
"PARALEN PLUS JE JEN NA RECEPT,TEN NEMÁTE,nemohu vám ho prodat.."
"Občanku mám" když nechci pochopit...nepochopím...
"ALE RECEPT NEMÁTE!!"
Evidentně zdržuji narůstající frontu...
Odcházím, abych si, za 8 minut, koupila Paralen Plus v lékárně č.2.
BEZ RECEPTU....
BEZ OBČANKY....
A kdybych tam práskla ten recept na injekce...určo by je taky měli....
No...příště.
Cestou zpět do auta koupila jsem věnečky.
Ne, jako vítěz jsem si nepřipadala, ale měla přijet Mladší, tak ke kafi...
.....................................
"Bože, kdes byla? Tos pro to jela do Prahy?" prskal ten můj chlap...
"Ti příště zbaštim, že jen chvilku...."
...............................................
K porážce stačilo už jen málo...
...............................................
"Ježiš, mami, za dvacetjedna let nevíš, že věnečky nejim?"
Krásnej večer.-)
Silniční daň jsem zaplatila...
A v peněžence zbylo mi..tak akorát....na ten můj recept.
...............................................................................
"Vezmeš to kolem lékárny, prosím?" hodila jsem psí oko na manžela a ten to švihl do druhýho pruhu.
BEZESLOVA.
Když pak třikrtát objížděl náměstí, aby se pokusil urvat nějakej flek k parkování...slova už padala.
NEOPAKOVATELNÁ.-)
...............................................................................
Nakonec vmáčkl se mezi dvě škodovky (jedna z nich tu parkuje už asi tisíc let).
"Hned jsem zpátky"
V lékárně nikdo – super – bude to rychlé...
Když nikdo, tak nikdo.
Tudíž ani lékárník.-)
S příchodem dalších pěti dřímatelů předpisu přispěchala i slečna...
A já ze sebe opět dělala blbce.
"Tohle nemáme...tohle taky ne" kroutila hlavou při zadání do PC.
"Aha..."
"On to tady nikdo nebere, tak není důvod držet to na skladě"
Výborně...jen ať všichni ti lidé za mnou vědí, že beru bůh ví co...
"Zítra ráno?"
"Zítra?"
"Dám vám papírek..."
Sápu se po receptu, který ona ale nehodlá pustit...
Druhou rukou podává mi lístek od šatny.-)
AHA...PAPÍREK...
"Ještě potřebuju Paralen Plus.To mi dáte tady nebo musím k druhému okýnku?" ptám se opět jako trubka.
"Bez receptu vám ho nedám..."
"Ustoupím krok dozadu a zvednu oči – "NA RECEPT" stojí na ceduli...
"No ale vždyť snad stojím správně, ne?" nechápu...
"PARALEN PLUS JE JEN NA RECEPT,TEN NEMÁTE,nemohu vám ho prodat.."
"Občanku mám" když nechci pochopit...nepochopím...
"ALE RECEPT NEMÁTE!!"
Evidentně zdržuji narůstající frontu...
Odcházím, abych si, za 8 minut, koupila Paralen Plus v lékárně č.2.
BEZ RECEPTU....
BEZ OBČANKY....
A kdybych tam práskla ten recept na injekce...určo by je taky měli....
No...příště.
Cestou zpět do auta koupila jsem věnečky.
Ne, jako vítěz jsem si nepřipadala, ale měla přijet Mladší, tak ke kafi...
.....................................
"Bože, kdes byla? Tos pro to jela do Prahy?" prskal ten můj chlap...
"Ti příště zbaštim, že jen chvilku...."
...............................................
K porážce stačilo už jen málo...
...............................................
"Ježiš, mami, za dvacetjedna let nevíš, že věnečky nejim?"
Krásnej večer.-)
Prdel si dělaj?
Rubrika Téma DNE....asi jo!!!
...............
Začlo to kdesi kolem jedné, kdy přišlo mi do e-mailu, že jsem byla VYBRÁNA a že mi teda posílají....stačí zaškrtnout.
"Tůdle" pomyslela jsem si a výhra šla do koše.
...............................................
Ve tři poslala mi, naprosto shodný email, společnost, u které jsem kdysi dávno zakoupila rotoped.
"Asi se to někde rozdávalo" blesklo mi hlavou a výhra opět putovala do koše.
................................................
Těch "výher" mi zatím do emailu dorazilo asi dvanáct.
Vždy jsem byla NEJLEPŠÍ zákazník (teda nevim, ale na Seznamu jsem si nikdy nic nekoupila.-))) a vždy mi chtěli rvát zdarma sadu cestovních tašek.
No řekněte...KAM JÁ CESTUJU?.-)))
Doufám, že už jsou vyčerpáni a že pochopili, že nechci žádnou sbírku, ani tu unikátní, RECEPTŮ PRO ZDRAVÍ!!!
Jak se vaří kuře vim....a nic jinýho beztak už půl roku nežeru.
A jen tak, mimo mísu, přiznejte se....kolik z vás je dneska taky NEJLEPŠÍM ZÁKAZNÍKEM? .-))
...............
Začlo to kdesi kolem jedné, kdy přišlo mi do e-mailu, že jsem byla VYBRÁNA a že mi teda posílají....stačí zaškrtnout.
"Tůdle" pomyslela jsem si a výhra šla do koše.
...............................................
Ve tři poslala mi, naprosto shodný email, společnost, u které jsem kdysi dávno zakoupila rotoped.
"Asi se to někde rozdávalo" blesklo mi hlavou a výhra opět putovala do koše.
................................................
Těch "výher" mi zatím do emailu dorazilo asi dvanáct.
Vždy jsem byla NEJLEPŠÍ zákazník (teda nevim, ale na Seznamu jsem si nikdy nic nekoupila.-))) a vždy mi chtěli rvát zdarma sadu cestovních tašek.
No řekněte...KAM JÁ CESTUJU?.-)))
Doufám, že už jsou vyčerpáni a že pochopili, že nechci žádnou sbírku, ani tu unikátní, RECEPTŮ PRO ZDRAVÍ!!!
Jak se vaří kuře vim....a nic jinýho beztak už půl roku nežeru.
A jen tak, mimo mísu, přiznejte se....kolik z vás je dneska taky NEJLEPŠÍM ZÁKAZNÍKEM? .-))
A motýl ani jeden.......
Rubrika Téma DNEListovala jsem časopisem, když jsem je viděla.
A zamilovala jsem se.
...................................................................
Miluju legíny.
Klasický černý...
Barevný...
Se vzory...
Poslední dobou džínový...
(Taky se mi líběj ty flitrový, ale to bych nesměla nosit.-)))
Nevim jestli za to může doba minulá a její "THE THEPLAKE MODE"....ale....NENI GUMA JAKO GUMA, že jo?.-)))
A vydojený kolena to taky nemá.
Prostě jsem se ve dvě odpoledne rozhodla, že je prostě chci a tak jsem si do tý Prahy zajela.
Měli je v C@A – takže Čerňák.
A brala jsem to poctivě....
Od vchodu....tyč po tyči...
BLBKA,MĚLA JSEM SE HNED ZEPTAT.-))
Když jsem je ani po hodině nenašla – zeptala jsem se.
"Tmavomodrý džínový legíny s motýlama"
"To mi nemáme....to jsme ani neměli..."
"Ale já to viděla...v časopise.-)))"
Chvilka zamyšlení...
"Jo v časopise, tak to musíte na Václavák.Ti půjčují do časopisů...tam maj všechno"
...................................................................................................
Nevim proč se mi hned vybavilo – "Je to pravda...řikali to v televizi".-))
...................................................................................................
Takže hadry žádný...
Vlezla jsem proto do Globusu a nakoupila nějakých zásob do lednice.
Za pokladnou jsem se zdravě naštvala.
1 000,- kaček v háji a taška nákupu.
Mladší tam taky nechala tiskara, ale nesla si domů tašek pět.
"Jo mami, to víš, chceš jíst zdravě? ZAPLAŤ!!"
...................................................................
A ještě ke všemu jsem teď zjistila, že pro to všechno nakupování zapomněla jsem jít na masáž.
Pravdu jsem měla.
BLBKA!!!!!!
A zamilovala jsem se.
...................................................................
Miluju legíny.
Klasický černý...
Barevný...
Se vzory...
Poslední dobou džínový...
(Taky se mi líběj ty flitrový, ale to bych nesměla nosit.-)))
Nevim jestli za to může doba minulá a její "THE THEPLAKE MODE"....ale....NENI GUMA JAKO GUMA, že jo?.-)))
A vydojený kolena to taky nemá.
Prostě jsem se ve dvě odpoledne rozhodla, že je prostě chci a tak jsem si do tý Prahy zajela.
Měli je v C@A – takže Čerňák.
A brala jsem to poctivě....
Od vchodu....tyč po tyči...
BLBKA,MĚLA JSEM SE HNED ZEPTAT.-))
Když jsem je ani po hodině nenašla – zeptala jsem se.
"Tmavomodrý džínový legíny s motýlama"
"To mi nemáme....to jsme ani neměli..."
"Ale já to viděla...v časopise.-)))"
Chvilka zamyšlení...
"Jo v časopise, tak to musíte na Václavák.Ti půjčují do časopisů...tam maj všechno"
...................................................................................................
Nevim proč se mi hned vybavilo – "Je to pravda...řikali to v televizi".-))
...................................................................................................
Takže hadry žádný...
Vlezla jsem proto do Globusu a nakoupila nějakých zásob do lednice.
Za pokladnou jsem se zdravě naštvala.
1 000,- kaček v háji a taška nákupu.
Mladší tam taky nechala tiskara, ale nesla si domů tašek pět.
"Jo mami, to víš, chceš jíst zdravě? ZAPLAŤ!!"
...................................................................
A ještě ke všemu jsem teď zjistila, že pro to všechno nakupování zapomněla jsem jít na masáž.
Pravdu jsem měla.
BLBKA!!!!!!
Jedny zprávy a šoky v nejedný rodině.-))
Rubrika Téma DNETaky jsem dnes koukala ma Televizní noviny.
Obvykle nekoukám, bo mám tisíc jinejch aktivit, ale dneska jsem potřebovala dodělat do DPH, abych teda jako předala ten stůl čistej, že jo a tak jsem u toho TV měla puštěnou.
A hle...
Internetový prodej – Aukro, Mimibazar a jiné prodejní servery vzaty byly na mušku...
Respektive...živnostenská oprávnění prodejců zde registrovaných a prodej uskutečňujících.
Nijak mne to nepobouřilo, bez živnosťáku prodávat bych si nelajsla, na Aukru ani jinde...jenže...
Pak jsem mrkla na diskuzní fora a....
V mnoha rodinách dnes budou blbě usínat...
A to nejen pro tu možnou pokutu, kterou, v případě, že na ně přijdou, budou muset zaplatit....
Obvykle nekoukám, bo mám tisíc jinejch aktivit, ale dneska jsem potřebovala dodělat do DPH, abych teda jako předala ten stůl čistej, že jo a tak jsem u toho TV měla puštěnou.
A hle...
Internetový prodej – Aukro, Mimibazar a jiné prodejní servery vzaty byly na mušku...
Respektive...živnostenská oprávnění prodejců zde registrovaných a prodej uskutečňujících.
Nijak mne to nepobouřilo, bez živnosťáku prodávat bych si nelajsla, na Aukru ani jinde...jenže...
Pak jsem mrkla na diskuzní fora a....
V mnoha rodinách dnes budou blbě usínat...
A to nejen pro tu možnou pokutu, kterou, v případě, že na ně přijdou, budou muset zaplatit....
Ještě umeju nádobí a pak...
Rubrika Family...ti uvařím kafe.
Jo.
Nepřeslechla jsem se.
Vážně to řekl.
..............................
Dnes udělal oběd.
Pak po sobě umyl sporák a vytřel kuchyň.
Nádobí je skoro hotové a k tomu kafi bude i zákusek.
Z cukrárny, ale...nemusí přeci umět všechno, no ne?
Zírám.
Ne....ČUMÍM!!!
Tohle totiž zažívám poprvý.
..............................
Kdyby si někteří šťouralové mysleli, že mám novýho chlapa...
NEMÁM.
Zkrátka...něco se někde změnilo.-)))
Raději nepátrám co a kde...
Člověk by neměl vědět příliš.-))
................................
Včera jsem byla na pigáru...
Pravidelnym, co na něj chodím už šest let každej měsíc.
Sedmdesátádruhá injekce...možná sedmdesátáprvní..možná třetí...
Poprvý blbá reakce...
Zkolabovala jsem...
Patnáct minut v ordinaci s hadrem na hlavě..
"Moc jste zhubla...nemám vás kam píchat" usmála se sestřička a já nevěřila...
"A TA PRDEL VZADU....TA NENI MOJE???"
..........................................................
Jdu na to kafe....
A na dorta.
A pak písnu, jak pokračujeme s domečky.-))))))))
Jo.
Nepřeslechla jsem se.
Vážně to řekl.
..............................
Dnes udělal oběd.
Pak po sobě umyl sporák a vytřel kuchyň.
Nádobí je skoro hotové a k tomu kafi bude i zákusek.
Z cukrárny, ale...nemusí přeci umět všechno, no ne?
Zírám.
Ne....ČUMÍM!!!
Tohle totiž zažívám poprvý.
..............................
Kdyby si někteří šťouralové mysleli, že mám novýho chlapa...
NEMÁM.
Zkrátka...něco se někde změnilo.-)))
Raději nepátrám co a kde...
Člověk by neměl vědět příliš.-))
................................
Včera jsem byla na pigáru...
Pravidelnym, co na něj chodím už šest let každej měsíc.
Sedmdesátádruhá injekce...možná sedmdesátáprvní..možná třetí...
Poprvý blbá reakce...
Zkolabovala jsem...
Patnáct minut v ordinaci s hadrem na hlavě..
"Moc jste zhubla...nemám vás kam píchat" usmála se sestřička a já nevěřila...
"A TA PRDEL VZADU....TA NENI MOJE???"
..........................................................
Jdu na to kafe....
A na dorta.
A pak písnu, jak pokračujeme s domečky.-))))))))
Hrozí....
Rubrika Téma DNEČtyři ráno...
Rána, jak z děla....
Kus sněhu udělalo bác...
Ze střechy...
.......................................
Mrňaví hafani spustili povyk...
Bosa....v noční košili...ťapu studenou chodbou okouknout, zda VELKEJ žije...
Na dvoře je totiž podezřelé ticho...
.......................................
Světlo se rozsvítí...
Hafan nikde...
Volám....
Nic...
Uprostřed dvora kopec zmrzlého "ČEHOSI"...
......................................
Letím do ložnice a budím manžela.
"Asi nemáme psa...nikde není a spad sníh ze střechy..."
Ospalej je protivnej...
Vzbuzenej je ještě horší než hladovej...
Vztekle vleze na balkon a hvízdne...
Během vteřiny se kolem prožene tornádo...
Je pochváleno, poučeno o nutnosti dbáti zvýšené opatrnosti a odměněno jakýmsi sušeným smradem.
Tornádo mizí v boudě a manželovi stojím za jedinej pohled a holý konstatování.
"Ten pes je chytrej a TY NEMÁŠ AUTORITU"
V tu chvíli mě nezebou jen ty nohy...
........................................
Zalezu do postele, zhasnu lampičku a pak se usměju...
To víš, že jo...autorita.-)))
Nazdvihnu opatrně peřinu a ty svý ledový nohy narvu k manželovi.
A AŤ ZKUSÍ NĚCO ŘÍCT....TO TEPRVE POZNÁ....AUTORITU.-)))
.......................................
No a dneska hlídám...
Obě mrňata i Tornádo...
Co kdyby....
Sněhy totiž padají stále a hvízdat já neumím...
Rána, jak z děla....
Kus sněhu udělalo bác...
Ze střechy...
.......................................
Mrňaví hafani spustili povyk...
Bosa....v noční košili...ťapu studenou chodbou okouknout, zda VELKEJ žije...
Na dvoře je totiž podezřelé ticho...
.......................................
Světlo se rozsvítí...
Hafan nikde...
Volám....
Nic...
Uprostřed dvora kopec zmrzlého "ČEHOSI"...
......................................
Letím do ložnice a budím manžela.
"Asi nemáme psa...nikde není a spad sníh ze střechy..."
Ospalej je protivnej...
Vzbuzenej je ještě horší než hladovej...
Vztekle vleze na balkon a hvízdne...
Během vteřiny se kolem prožene tornádo...
Je pochváleno, poučeno o nutnosti dbáti zvýšené opatrnosti a odměněno jakýmsi sušeným smradem.
Tornádo mizí v boudě a manželovi stojím za jedinej pohled a holý konstatování.
"Ten pes je chytrej a TY NEMÁŠ AUTORITU"
V tu chvíli mě nezebou jen ty nohy...
........................................
Zalezu do postele, zhasnu lampičku a pak se usměju...
To víš, že jo...autorita.-)))
Nazdvihnu opatrně peřinu a ty svý ledový nohy narvu k manželovi.
A AŤ ZKUSÍ NĚCO ŘÍCT....TO TEPRVE POZNÁ....AUTORITU.-)))
.......................................
No a dneska hlídám...
Obě mrňata i Tornádo...
Co kdyby....
Sněhy totiž padají stále a hvízdat já neumím...
Na sále radost převeliká...
Rubrika Já,já a zase já-))....dostalo se na ostatní.-))
A zase vyrazili jsme později než pozdě....
A zase vstoupili jsme do sálu poslední...
Tentokráte k všeobecné úlevě návštěvníků...
Proč?
V tombole už totiž nebyly lístky.-)))
Pro opozdilce.-)))
.....................................................................
A tak žádný kila cibule...
Žádný brambory...
Česneky....
Kanci...
ANI SRNA.-)))
Dali jsme šanci.-)))
I když teda přiznávám, že ta jedna bomboška v tombole se mi teda fakt dost líbila.-))))
.....................................................................
"Ty seš ostříhaná..." konstatovala A.
"Jo...stihla jsem to, než Milovaný proběhl sprchou.."
.....................................................................
A tak dneska odpoledne budu stříhat J. i M.
Jen k tomu nesmíme pít bublinky jako včera...
TO BY TOTIŽ NEDOPADLO DOBŘE.
I když...cestou domů jsem sebou švihla jen 2x.-))))))))))))))
(A MOHL ZA TO SNÍH,CO V NOCI NAPADL.)
A zase vyrazili jsme později než pozdě....
A zase vstoupili jsme do sálu poslední...
Tentokráte k všeobecné úlevě návštěvníků...
Proč?
V tombole už totiž nebyly lístky.-)))
Pro opozdilce.-)))
.....................................................................
A tak žádný kila cibule...
Žádný brambory...
Česneky....
Kanci...
ANI SRNA.-)))
Dali jsme šanci.-)))
I když teda přiznávám, že ta jedna bomboška v tombole se mi teda fakt dost líbila.-))))
.....................................................................
"Ty seš ostříhaná..." konstatovala A.
"Jo...stihla jsem to, než Milovaný proběhl sprchou.."
.....................................................................
A tak dneska odpoledne budu stříhat J. i M.
Jen k tomu nesmíme pít bublinky jako včera...
TO BY TOTIŽ NEDOPADLO DOBŘE.
I když...cestou domů jsem sebou švihla jen 2x.-))))))))))))))
(A MOHL ZA TO SNÍH,CO V NOCI NAPADL.)
Žiju barákama.-))
Rubrika Já,já a zase já-))Mladší usoudila, že chce domeček.
A tak se sehnal pozemek, vyběhává se hypotéka, počítá se a počítá...
Starší usoudila, že přeci nebude furt bydlet s rodičema a shání si domeček.
No...a já mám neustále telefony následujícího znění:
"Mrkni na net na stránky XX – co mu říkáš?"
"Prosím tě, nemůžeš popohnat toho pana F.? Prej je to tvůj známej..."
"Dvojdomek je kravina, co?"
"Mrkni do emailu – poslala jsem ti nějaký fotky, co tomu říkáš?"
Manžel je v klidu.
Povytáhl obočí zatím jen jednou a to, když zjistil, že jakožto "znalec" bude zřejmě pověřen koupelnama.-))
Nu....udělá to rád.
Zvláště, když mu dojde, že už nebude nikdo, kdo mu bude plenit lednici a na koho bude muset, při nočních akcích, bráti ohled.-))
A já pro dnešek miznu...je sobota a jdeme tančit.-))
Pááá...
A tak se sehnal pozemek, vyběhává se hypotéka, počítá se a počítá...
Starší usoudila, že přeci nebude furt bydlet s rodičema a shání si domeček.
No...a já mám neustále telefony následujícího znění:
"Mrkni na net na stránky XX – co mu říkáš?"
"Prosím tě, nemůžeš popohnat toho pana F.? Prej je to tvůj známej..."
"Dvojdomek je kravina, co?"
"Mrkni do emailu – poslala jsem ti nějaký fotky, co tomu říkáš?"
Manžel je v klidu.
Povytáhl obočí zatím jen jednou a to, když zjistil, že jakožto "znalec" bude zřejmě pověřen koupelnama.-))
Nu....udělá to rád.
Zvláště, když mu dojde, že už nebude nikdo, kdo mu bude plenit lednici a na koho bude muset, při nočních akcích, bráti ohled.-))
A já pro dnešek miznu...je sobota a jdeme tančit.-))
Pááá...
Jedna ňufací.-))
Rubrika ŠTĚŇÁTKOVÁChvíle klidné jsou velmi vzácné...
Ano...do postele už se pomalu nevejdu, bo naše slečna vystrnadila Artura a pomalu, ale jistě, roztahuje se i na mojí půlku postele tak, abych pochopila, že ONA PROSTĚ POTŘEBUJE PROSTOR a já jí překážím.
Hm.-)))))
To už tu bylo.-)))
A postel jsem ubránila tehdy, tak proč ne teď?.-))
Ano...do postele už se pomalu nevejdu, bo naše slečna vystrnadila Artura a pomalu, ale jistě, roztahuje se i na mojí půlku postele tak, abych pochopila, že ONA PROSTĚ POTŘEBUJE PROSTOR a já jí překážím.
Hm.-)))))
To už tu bylo.-)))
A postel jsem ubránila tehdy, tak proč ne teď?.-))
Nové Butovice...
Rubrika FOTÍME......aneb, co fotit může žena rybářova.-))
A možná bych to chtěla míti i doma.-)))
A možná bych to chtěla míti i doma.-)))
V závěji....
Rubrika FamilyNastydl...
Někde tam v tom lese...
Na cestě z kalby...
A možná to bylo i jinde.-))
.....................................
Ano, je sice pravda, že jsme se koulovali, jak magoři...
A pravda je i to, že jsem používala nedovolený zákroky a sníh končil tak různě po těle...
ALE...
TO PŘECI JEŠTĚ NEZNAMENÁ,ŽE ZA TU "CHOROBU" MOHU JÁ.-))
.....................................
V neděli ležel.
Nechtěl, ale donutila jsem ho.
Bivakoval v obýváku na sedačce....obložen čajem, paralenem, nějakejma cucátkama na bolest krku a mísou nakrájenýho ovoce.
V pondělí ležel.
Do dvou.
Pak zavolala školka a...to prostě musel jet.
Nevrčela jsem, chápala jsem.
Chápala jsem i to, že musel se najíst, než vyrazil.-))
A tak jsem ohřála...nandala a houkla z okna...
Vyrazil totiž zatím nastartovat auto, aby se "zahřálo".-)))
...........................................
Vyjel z garáže a couval.
To musí, jinak by se nemohl zprudka rozjet a pokud by se zprudka nerozjel...nevyjel by kopeček.
To víte....sníh.-))
Jenže...
Pod náma zrovna korzoval jakýsi manželský pár se psem a i když viděli auto, co jede k nim...neuhnuli.
Uhnout musel manžel.
Uhnul.
Z vyjetých stop...
Do pole...
A tam taky skončil.-))
............................................
Hodinu tlačila jsem střídavě dopředu a dozadu...
Podsypávalo se pískem....
Lopatou odhazovaly se závěje...
Sněhový řetězy nemáme...
Proč taky?
U nás vždy nejvíce 5 cm poprašku.-))
..........................................
Ufuněná...
Špinavá, jak prase....
Každou chvíli válející se v závěji, neb moje kozačky nejsou uzpůsobeny do takových podmínek.-)
.........................................
Nakonec pomohli kluci....
.........................................
Vrátil se v noci...
Autem zajel do garáže bez problému...
Já bivakovala v obýváku....
Na sedačce...
U paralenu...cucátek a mísy ovoce...
Jen ten čaj...ten jsem vynechala....
..........................................
"Máš strašnej kašel" sdělil mi dneska ráno, když jsem se vzbudila.
"Co to kecáš? Já nemám kašel" divila jsem se.
"Kašlala jsi celou noc. Ze spaní..."
Jo...cítím průser....
¨Co o kašel...ale...mluvit kdybych začla...
Ze spaní....
To by byl teprv hukot.-)
Tady někde jsou popelnice.-))Pod....
A tohle je budka na plyn.-)))
Labe....
Ronnoušův plůtek.-)
Aime nešťastná,neb nemůže najít svojí "díru" do Austrálie.-))
Na pomoc proto bere si Artura.
A protože ji nenašel ani on...usoudil, že se na to může zvysoka....
Povedlo se....
Rubrika ARTURDnes konečně mohu ukázat Artura s jeho Aime....
I tak to bylo vo život.-))
Je dva stihnout na jeden záběr...NESKUTEČNĚ TĚŽKÝ.-))
I tak to bylo vo život.-))
Je dva stihnout na jeden záběr...NESKUTEČNĚ TĚŽKÝ.-))
Za blbce...
Rubrika Dívej se na svět pozitivně,Lorr....nejsem ráda.
Bohužel bývám celkem často.-))
...............................................
Lítala jsem po bytě a hořekovala, že :"Nemám,co na sebe"
"Panebože, jdeme do hospody, nemusíš se voblíkat,jak na ples" kroutil hlavou manžel a já mávla rukou, bo tomu nerozumí.
Když pozve na večeři JEHO kamarády a hlavně JEJICH ženy, který neznám a nikdy jsem je neviděla, nepudu, jak debil, že jo?.-))
Nakonec jsem, jak debil, šla.
................................................
Ať jsem si oblíkla, co jsem si oblíkla, Starší mě pokaždý nekompromisně sjela pohledem a...buď blbý triko, nebo nemožnej svetr, mikina šílená, ty kalhoty jsou de modé, "TOHLE NEMYSLÍŠ VÁŽNĚ"...a podobný perly.
Že mi většinu těch úděsností vnutila ona, na to už jaksi zapomněla.
V půl sedmý(večeře od sedmi) jsem se vytočila a narvala na sebe džíny, rolák a džínovou vestu, hubu obtáhla leskem, oči tužkou a chvilku váhala, zda vlasy do culíku nebo nechat jen tak.
V tu chvíli mi došlo, že ofina nějaká dlouhá a tak jsem, debil největší, vzala nůžky a udělala šmik.
Jo, předpokládáte správně...šmikla jsem moc vysoko, a v tu chvíli bylo úplně fuk, co budu mít na sobě, protože všichni beztak budou zírat na tu ofinu v půlce čela.-))
................................................
Venku sněžilo.....hlavu omotala jsem šálem a hurá brodit se tim lesem.-))
................................................
Celý večer měla jsem tudíž na hlavě splácnutý "cosi" – díky sněhu a šálu...
Lesk sežrala jsem s první sklenkou vína....
Tužku vygumoval sníh....
Tváře, za jaký nemusela by se stydět Marfuša z Mrazíka měla jsem celej večer – "Ty máš dneska tak krásně zdravou barvu" a co mám na sobě nebylo skrz kouř beztak vidět.
Znám čtyři nový baby...
Dva mužský...(Ty další dva už jsem znala.-))
V pondělí jdu na kafe a 16. na ples.
A co si vezmu na sebe už neřeším.
Horší, jak včera to totiž už nikdy bejt nemůže.-))
Bohužel bývám celkem často.-))
...............................................
Lítala jsem po bytě a hořekovala, že :"Nemám,co na sebe"
"Panebože, jdeme do hospody, nemusíš se voblíkat,jak na ples" kroutil hlavou manžel a já mávla rukou, bo tomu nerozumí.
Když pozve na večeři JEHO kamarády a hlavně JEJICH ženy, který neznám a nikdy jsem je neviděla, nepudu, jak debil, že jo?.-))
Nakonec jsem, jak debil, šla.
................................................
Ať jsem si oblíkla, co jsem si oblíkla, Starší mě pokaždý nekompromisně sjela pohledem a...buď blbý triko, nebo nemožnej svetr, mikina šílená, ty kalhoty jsou de modé, "TOHLE NEMYSLÍŠ VÁŽNĚ"...a podobný perly.
Že mi většinu těch úděsností vnutila ona, na to už jaksi zapomněla.
V půl sedmý(večeře od sedmi) jsem se vytočila a narvala na sebe džíny, rolák a džínovou vestu, hubu obtáhla leskem, oči tužkou a chvilku váhala, zda vlasy do culíku nebo nechat jen tak.
V tu chvíli mi došlo, že ofina nějaká dlouhá a tak jsem, debil největší, vzala nůžky a udělala šmik.
Jo, předpokládáte správně...šmikla jsem moc vysoko, a v tu chvíli bylo úplně fuk, co budu mít na sobě, protože všichni beztak budou zírat na tu ofinu v půlce čela.-))
................................................
Venku sněžilo.....hlavu omotala jsem šálem a hurá brodit se tim lesem.-))
................................................
Celý večer měla jsem tudíž na hlavě splácnutý "cosi" – díky sněhu a šálu...
Lesk sežrala jsem s první sklenkou vína....
Tužku vygumoval sníh....
Tváře, za jaký nemusela by se stydět Marfuša z Mrazíka měla jsem celej večer – "Ty máš dneska tak krásně zdravou barvu" a co mám na sobě nebylo skrz kouř beztak vidět.
Znám čtyři nový baby...
Dva mužský...(Ty další dva už jsem znala.-))
V pondělí jdu na kafe a 16. na ples.
A co si vezmu na sebe už neřeším.
Horší, jak včera to totiž už nikdy bejt nemůže.-))
Do Austrálie?
Rubrika ŠTĚŇÁTKOVÁJo.
Asi až tam!
................
Sněží.
Sněží od rána.
A sněžit prej bude furt.
Jsem z toho vyplácaná, máte pravdu, ale to víte...u nás v Polabí nastává kalamita už při dvoucentimetrovym poprašku.
Na takovýhle závaly nejsme zvyklý.-)
Tchýně chodila zametat.
Než dometla chodník...mohla začít znova.
PO HODINĚ TO VZDALA...
Večer jdeme na kalbu.
Jo...už teď jsem zmrzlá a představa kiláku tam...a kiláku zpátky....
Ne...nedělá mi problém chodit pěšky.-))To fakt ne.-)))
Ale tuleňky nemám....a jdeme lesem.-)
Tam tchýně se smetákem nebyla dnes ani jednou.-))))
Manžel se mi smál...
"Zapadneš hned za prvnim pařezem...vytáhnu tě, až půjdu zpátky"
Jo...vyhlídky báječný.-))
Je však jedna, co má nefalšovanou radost.
A tak zatímco Artur vyběhne ven...proletí kolem plotu...seřve sousedovic labradorky a peláší zpátky do tepla...Aime noruje.
Usmyslela si, že to okoukne v Austrálii...
Hrabe a hrabe a hrabe....
Domů?
To jí musíme nalákat na piškotu, jinak nejde.
A Ronny?
Ten už je jen jako dohled.
Vychovávat si to nezvedený štěně prej máme bez něj.-)
Asi až tam!
................
Sněží.
Sněží od rána.
A sněžit prej bude furt.
Jsem z toho vyplácaná, máte pravdu, ale to víte...u nás v Polabí nastává kalamita už při dvoucentimetrovym poprašku.
Na takovýhle závaly nejsme zvyklý.-)
Tchýně chodila zametat.
Než dometla chodník...mohla začít znova.
PO HODINĚ TO VZDALA...
Večer jdeme na kalbu.
Jo...už teď jsem zmrzlá a představa kiláku tam...a kiláku zpátky....
Ne...nedělá mi problém chodit pěšky.-))To fakt ne.-)))
Ale tuleňky nemám....a jdeme lesem.-)
Tam tchýně se smetákem nebyla dnes ani jednou.-))))
Manžel se mi smál...
"Zapadneš hned za prvnim pařezem...vytáhnu tě, až půjdu zpátky"
Jo...vyhlídky báječný.-))
Je však jedna, co má nefalšovanou radost.
A tak zatímco Artur vyběhne ven...proletí kolem plotu...seřve sousedovic labradorky a peláší zpátky do tepla...Aime noruje.
Usmyslela si, že to okoukne v Austrálii...
Hrabe a hrabe a hrabe....
Domů?
To jí musíme nalákat na piškotu, jinak nejde.
A Ronny?
Ten už je jen jako dohled.
Vychovávat si to nezvedený štěně prej máme bez něj.-)
Tak prej se nemám bát...
Rubrika Dívej se na svět pozitivně,Lorr.Problémy prý jsou od toho, aby se řešily.
No jo, když já řešit neumím.
Jakmile se totiž vyskytne problém...stáhne se mi žaludek a...CHCE SE MI ZVRACET.
Můj muž je celkem tichý člověk.(Až na ty vyjímky 2 – 3x do roka, kdy má prostě potřebu něčím švihnout)
Na nic si nestěžuje, protože prostě ví, že mu to je prd platný.
A tak pro okolí budí dojem velmi spokojeného, tolerantního a hlavně FLEGMATICKÉHO člověka.
O chorobách, jež ho sužují, nijak nediskutuje, takže případné chřipečky, rýmičky, kašlíčky a zoubky řešíme jen a jen v kruhu rodinném, neb my poznáme a ani už se DISKUTOVAT nemusí.
Záda – to jest kapitolka sama o sobě, netřeba hovořiti, protože při způsobu života, který manžel žije, by byl zázrak, kdyby nebolela.
A NA ZÁZRAKY UŽ JSEM STARÁ.
Začne-li být však manžel náhle protivný a nervní – zpozorním.
V TU CHVÍLI TOTIŽ EVIDENTNĚ VYSKYTUJE SE NĚKDE NĚCO, CO SE VYSKYTOVAT NEMÁ A VZHLEDEM K JEHO POVAZE I NĚCO, O ČEM MI NECHCE ŘÍCT.
Nejinak bylo tomu zhruba od října, jenže...já nepoznala....
Náladovost přisuzovala jsem zvýšené pracovní aktivitě, nevyspání a nervům z blížící se padesátky.
Tahle naivita vydržela by mi možná i po Novym roce, kdybych jednoho dne nechmátla a nezjistila, že pod kůží nachází se něco, co býti tam evidentně nemá.
Ne, nezvracela jsem, ačkoli žaludek by moc rád....
Zařvala jsem a hned žhavila dráty.
Po zkušenostech, co máme, kdy už jednou přijeli jsme deset minut po dvanáctý, nečekala jsem na nic.
....................
Dneska teda jsme čekali...
Tři hoďky...
Co to ale je, ve srovnání s průserem, kterej mohl nastat...
Pí.primářka chtěla mě uklidnit...
Možná i věřila tomu, že uklidnila...
To, čeho jsme se hrozili, to není...
No bezva...A CO TO JE???
To už nikdo nezjišťuje.
Zvláštní...
Zítra žhavím dráty znova.
Mě totiž tahle odpověď neuspokojila.
No jo, když já řešit neumím.
Jakmile se totiž vyskytne problém...stáhne se mi žaludek a...CHCE SE MI ZVRACET.
Můj muž je celkem tichý člověk.(Až na ty vyjímky 2 – 3x do roka, kdy má prostě potřebu něčím švihnout)
Na nic si nestěžuje, protože prostě ví, že mu to je prd platný.
A tak pro okolí budí dojem velmi spokojeného, tolerantního a hlavně FLEGMATICKÉHO člověka.
O chorobách, jež ho sužují, nijak nediskutuje, takže případné chřipečky, rýmičky, kašlíčky a zoubky řešíme jen a jen v kruhu rodinném, neb my poznáme a ani už se DISKUTOVAT nemusí.
Záda – to jest kapitolka sama o sobě, netřeba hovořiti, protože při způsobu života, který manžel žije, by byl zázrak, kdyby nebolela.
A NA ZÁZRAKY UŽ JSEM STARÁ.
Začne-li být však manžel náhle protivný a nervní – zpozorním.
V TU CHVÍLI TOTIŽ EVIDENTNĚ VYSKYTUJE SE NĚKDE NĚCO, CO SE VYSKYTOVAT NEMÁ A VZHLEDEM K JEHO POVAZE I NĚCO, O ČEM MI NECHCE ŘÍCT.
Nejinak bylo tomu zhruba od října, jenže...já nepoznala....
Náladovost přisuzovala jsem zvýšené pracovní aktivitě, nevyspání a nervům z blížící se padesátky.
Tahle naivita vydržela by mi možná i po Novym roce, kdybych jednoho dne nechmátla a nezjistila, že pod kůží nachází se něco, co býti tam evidentně nemá.
Ne, nezvracela jsem, ačkoli žaludek by moc rád....
Zařvala jsem a hned žhavila dráty.
Po zkušenostech, co máme, kdy už jednou přijeli jsme deset minut po dvanáctý, nečekala jsem na nic.
....................
Dneska teda jsme čekali...
Tři hoďky...
Co to ale je, ve srovnání s průserem, kterej mohl nastat...
Pí.primářka chtěla mě uklidnit...
Možná i věřila tomu, že uklidnila...
To, čeho jsme se hrozili, to není...
No bezva...A CO TO JE???
To už nikdo nezjišťuje.
Zvláštní...
Zítra žhavím dráty znova.
Mě totiž tahle odpověď neuspokojila.
Po generace - DOKOLA FURT...
Rubrika FamilyNevěřila jsem matce...
Kdykoli, při rozhovoru o babičce, zvedla oči v sloup...
"Co f urt má?" myslela jsem si.
DNESKA UŽ TO CHÁPU.
D O K O N A L E !
.........................................................................
Denně stejnej scénář..
Snad díky tomu, že bydlíme v jednom domě...
I když...
Kdybychom bydleli jinde...zřejmě by mi volala.-))
.........................................................................
Začíná to pokaždý stejně...
"Co holčičky?"
V tu chvíli mám husí kůži..
Proč?
Nastává dvacetiminutový hovor...
O NIČEM!!!
Teda....spíše o mé neschopnosti.-))
,...............................
"Starší je v práci..Mladší nevim"
"Mladší nevolá?"
"Ne."
"A jak to, že je Starší furt v práci?"
"Má služby...není furt...střídají se"
"A v kolik přijede?"
"Ve 23:20"
"Tak pozdě?"
"Jezdí tak vždycky, když je v práci"
"To je hrozný"
....
Pauza na kafe....
Někdy pět minut někdy ovšem taky jen minuta...
"MÁŠ UVAŘENO?"
"Ne"
"Bude mít hlad"
"Není jí deset, ať si něco udělá..."
"Chudinka...celej den pracuje a pak se ani nenají"
"Jaká chudinka? Bude jí 24...já v jejim věku měla manžela a dvě děti...domácnost...psa...že ses nestarala tehdy, jestli máme co jíst..."
"Byla jiná doba"
"Jo? A v čem to bylo jiný?"
"Dokud je doma, měla by ses o ní starat...to já se starala..."
"Jo? A neříkej....Tvoji hoši vypadli z baráku v osmnácti.Pokud vím.-))"
Chvilka ticha...
"No jo, ale holčičky..."
Dopiju kafe a mizím...
Zítra to bude nanovo...
Nepochopí, že prostě nebudu poskakovat kolem dospělejch holek...
Že o to ani holky nestojí...
Že nežiju jen "starostí" o blaho rodiny a že rozhodně neočekávám vděčnost až do důchodu...
Občas si postěžuju mojí matce...
A ta zvedne oči v sloup...
Ví svý...
A já už dneska taky...
Jen doufám, že nebudu moje holky takhle štvát, až budu bába.
Furt zastávám názor, co si kdo uvaří, to ať si taky sežere...
I když....občas bych mu, nějakou tou lžičkou, určitě pomohla.-))
Kdykoli, při rozhovoru o babičce, zvedla oči v sloup...
"Co f urt má?" myslela jsem si.
DNESKA UŽ TO CHÁPU.
D O K O N A L E !
.........................................................................
Denně stejnej scénář..
Snad díky tomu, že bydlíme v jednom domě...
I když...
Kdybychom bydleli jinde...zřejmě by mi volala.-))
.........................................................................
Začíná to pokaždý stejně...
"Co holčičky?"
V tu chvíli mám husí kůži..
Proč?
Nastává dvacetiminutový hovor...
O NIČEM!!!
Teda....spíše o mé neschopnosti.-))
,...............................
"Starší je v práci..Mladší nevim"
"Mladší nevolá?"
"Ne."
"A jak to, že je Starší furt v práci?"
"Má služby...není furt...střídají se"
"A v kolik přijede?"
"Ve 23:20"
"Tak pozdě?"
"Jezdí tak vždycky, když je v práci"
"To je hrozný"
....
Pauza na kafe....
Někdy pět minut někdy ovšem taky jen minuta...
"MÁŠ UVAŘENO?"
"Ne"
"Bude mít hlad"
"Není jí deset, ať si něco udělá..."
"Chudinka...celej den pracuje a pak se ani nenají"
"Jaká chudinka? Bude jí 24...já v jejim věku měla manžela a dvě děti...domácnost...psa...že ses nestarala tehdy, jestli máme co jíst..."
"Byla jiná doba"
"Jo? A v čem to bylo jiný?"
"Dokud je doma, měla by ses o ní starat...to já se starala..."
"Jo? A neříkej....Tvoji hoši vypadli z baráku v osmnácti.Pokud vím.-))"
Chvilka ticha...
"No jo, ale holčičky..."
Dopiju kafe a mizím...
Zítra to bude nanovo...
Nepochopí, že prostě nebudu poskakovat kolem dospělejch holek...
Že o to ani holky nestojí...
Že nežiju jen "starostí" o blaho rodiny a že rozhodně neočekávám vděčnost až do důchodu...
Občas si postěžuju mojí matce...
A ta zvedne oči v sloup...
Ví svý...
A já už dneska taky...
Jen doufám, že nebudu moje holky takhle štvát, až budu bába.
Furt zastávám názor, co si kdo uvaří, to ať si taky sežere...
I když....občas bych mu, nějakou tou lžičkou, určitě pomohla.-))
Nostalgie...
Rubrika Téma DNEDeset let.....
Deset let jezdili jsme tam v zimě...v létě...
V létě jsme tu trávily s holkama celý dva měsíce...
Celej den venku....
Bez lidí...
Občas z kopce dolů...do Tanvaldu...dokoupit zásoby...
V zimě jen víkendy...
Oheň v kamnech tak úžasně hřál, když vpadli jsme na chatu zmrzlí z venku..
A pak nastal den, kdy musel se vyplatit barák.
To víte...příbuzní chtěj všechno hned.-)
Chatička musela býti prodána...
I to už bude deset let...
Ten čas letí...fakt.
Okolí je trošku jiné...chata naproti už nestojí....
Mlýnek na potůčku taky ne...
A ovce už se pasou jinde....
Jen ta "naše" roubenka....
TA JE FURT STEJNÁ........
Léčba šokem...
Rubrika Já,já a zase já-))Pracuji doma.
PRO MANŽELA.
Krom práce ve firmě manžela mám i svoji práci a taky domácnost.
Spím minimálně a i přes to stále poslouchám:
"No jo, ty se máš, ty nic neděláš.JSI DOMA!!"
A tak uzrálo rozhodnutí.
Léčba šokem...
Upozornila jsem dopředu....smál se.
DNESKA UŽ SE NESMĚJE.
DNES SE SMĚJU JÁ.-)))
.................................................
"Zvoní ti tam telefon" drcnul do mě v 7:15.
"Tak ho zvedni.Už pro tebe nedělám.Je leden" otočila jsem se na druhý bok a spala dál.
Do devíti seděl u telefonu. V pyžamu. Na oblečení se neměl čas.
V 9:04 zvonila pošťačka.
"Jdi jí otevřít" halekal.
"Nejdu.Já tu nejsem.Jsem v práci" dál jsem si pila kafe a četla noviny, což dělává on už mnoho mnoho let.-))
Vzteky na sebe narval župan a šel si převzít poštu.
"Tys mi neuvařila čaj?" nechápal...
"A tys mi ho někdy, za ty roky, co jsem u tebe pracovala, udělal?"
...................................................
V půl dvanácté vypadnu, takže netuším, kdo uvaří oběd, kdo vypere, kdo vyžehlí a kdo vyvenčí pejsky.
Taky je potřeba objednat náhradní díly, vytvořit dvě faktury a podklady pro DPH leží v krabici...
Nu, nemůže říct, že jsem ho v tom nechala...já varovala.
Varovala jsem vlastně hodně dlouho dopředu.
Nevěřil.
Nevěřil, protože netušil.
NETUŠIL,ŽE OBJEVÍ SE PROSTORY,KTERÉ BUDOU VHODNÉ.
PRO MOU IDEU.
JE NOVEJ ROK.
ĆAS ZAČÍT MYSLET NA SEBE.-))))
PRO MANŽELA.
Krom práce ve firmě manžela mám i svoji práci a taky domácnost.
Spím minimálně a i přes to stále poslouchám:
"No jo, ty se máš, ty nic neděláš.JSI DOMA!!"
A tak uzrálo rozhodnutí.
Léčba šokem...
Upozornila jsem dopředu....smál se.
DNESKA UŽ SE NESMĚJE.
DNES SE SMĚJU JÁ.-)))
.................................................
"Zvoní ti tam telefon" drcnul do mě v 7:15.
"Tak ho zvedni.Už pro tebe nedělám.Je leden" otočila jsem se na druhý bok a spala dál.
Do devíti seděl u telefonu. V pyžamu. Na oblečení se neměl čas.
V 9:04 zvonila pošťačka.
"Jdi jí otevřít" halekal.
"Nejdu.Já tu nejsem.Jsem v práci" dál jsem si pila kafe a četla noviny, což dělává on už mnoho mnoho let.-))
Vzteky na sebe narval župan a šel si převzít poštu.
"Tys mi neuvařila čaj?" nechápal...
"A tys mi ho někdy, za ty roky, co jsem u tebe pracovala, udělal?"
...................................................
V půl dvanácté vypadnu, takže netuším, kdo uvaří oběd, kdo vypere, kdo vyžehlí a kdo vyvenčí pejsky.
Taky je potřeba objednat náhradní díly, vytvořit dvě faktury a podklady pro DPH leží v krabici...
Nu, nemůže říct, že jsem ho v tom nechala...já varovala.
Varovala jsem vlastně hodně dlouho dopředu.
Nevěřil.
Nevěřil, protože netušil.
NETUŠIL,ŽE OBJEVÍ SE PROSTORY,KTERÉ BUDOU VHODNÉ.
PRO MOU IDEU.
JE NOVEJ ROK.
ĆAS ZAČÍT MYSLET NA SEBE.-))))
Do tří králů? TĚŽKO...
Rubrika Hlavou se mi honíUtrhla jsem si bombon a byla jsem zasypána jehličím.
Sibiřské jedli evidentně český ústřední topení nevoní.
Nu...mě sibiřská jedle taky ne.
................................................
Snažila jsem se "luxovat".
Jenže...
Stačí roztáhnout závěsy...vložit DVD....
Vlastně stačí, když kolem proběhnou hafani a letmý vánek opře se o větev...
Okamžitá jehličnatá sprcha jest odměnou....
Uklízet lux nemá smysl...
JEDE PERMANENTNĚ.-))
VÁNOČNÍ STROMEK DO TŘÍ KRÁLŮ?
T Ě Ž K O ! ! !
.....................
Nejhorší je, že nemohu ani vrčet, jakej idiotskej stromek koupil.
To já ho totiž chtěla.-)
Sibiřské jedli evidentně český ústřední topení nevoní.
Nu...mě sibiřská jedle taky ne.
................................................
Snažila jsem se "luxovat".
Jenže...
Stačí roztáhnout závěsy...vložit DVD....
Vlastně stačí, když kolem proběhnou hafani a letmý vánek opře se o větev...
Okamžitá jehličnatá sprcha jest odměnou....
Uklízet lux nemá smysl...
JEDE PERMANENTNĚ.-))
VÁNOČNÍ STROMEK DO TŘÍ KRÁLŮ?
T Ě Ž K O ! ! !
.....................
Nejhorší je, že nemohu ani vrčet, jakej idiotskej stromek koupil.
To já ho totiž chtěla.-)
Čistý listy....
Rubrika Já,já a zase já-))Vyprala jsem prádlo a pověsila ho.
Dneska už smím....
UŽ NENÍ PRVNÍHO.-))
..............................
To DRAHÁ babička vnutila mi kdysi tuhle pověru.
Na Novej rok nesmí viset prádlo, aby se nepopral Starej rok s tím Novým.
"A aby se nikdo nevoběsil" dodal můj muž.
Hele...to nemůžu riskovat.-))
Pračka teda až dneska.-))
...............................
Vytáhla jsem notes na letošní rok a krasopiso do něj opsala z toho starýho všechny e-mailový adresy a všechna telefonní čísla.
Nechápu proč, protože adresy mám v PC a čísla v mobilu.
Jo, Modono, to Tvoje mám červeně, protože můj mobil, i když je novej, tvoje číslo furt žere.
NECHÁPU.-))
................................
Notes na letošní rok má krásnou hráškově zelenou barvu a dostala jsem ho od Petra.
Ten byl z týhle barvy vysloveně na prášek.
"Chtěl jsem zelenou...ZELENOU!!!Ne tohle vyblitý fuj" rozčiloval se.
Mě se tahle barva líbí.
A když notes někde odložím, což dělám velmi často, najdu ho.-))
.................................
"Byl jsem pracovat" hlásil mi hrdě můj muž a cpal mi pod nos peníze.
"No fajn a účtoval jsi 10% DPH, viď?"
"Ne....TO MI NIKDO NEŘEK"
.................................
A tak hlásím, že NIC SE NEZMĚNILO.-))
Stále máme veselo v domečku, stále musím připomínat každou hovadinu 10x a stále se nerozčiluju, bo to nemá smysl-))
Pevně doufám, že mne příští týden humor neopustí.
Občas se totiž někde vyskytne cosi navíc, z čeho člověk radost mít nemůže a většinou ji taky nemá.
A protože můj úsměv na tváři trvá až nečekaně dlouho...mám strach.
Ne, ještě nešílím...třeba není důvod.
Každopádně...rok 2010 začínáme návštěvou špitálu.
A to je k posrání........
Dneska už smím....
UŽ NENÍ PRVNÍHO.-))
..............................
To DRAHÁ babička vnutila mi kdysi tuhle pověru.
Na Novej rok nesmí viset prádlo, aby se nepopral Starej rok s tím Novým.
"A aby se nikdo nevoběsil" dodal můj muž.
Hele...to nemůžu riskovat.-))
Pračka teda až dneska.-))
...............................
Vytáhla jsem notes na letošní rok a krasopiso do něj opsala z toho starýho všechny e-mailový adresy a všechna telefonní čísla.
Nechápu proč, protože adresy mám v PC a čísla v mobilu.
Jo, Modono, to Tvoje mám červeně, protože můj mobil, i když je novej, tvoje číslo furt žere.
NECHÁPU.-))
................................
Notes na letošní rok má krásnou hráškově zelenou barvu a dostala jsem ho od Petra.
Ten byl z týhle barvy vysloveně na prášek.
"Chtěl jsem zelenou...ZELENOU!!!Ne tohle vyblitý fuj" rozčiloval se.
Mě se tahle barva líbí.
A když notes někde odložím, což dělám velmi často, najdu ho.-))
.................................
"Byl jsem pracovat" hlásil mi hrdě můj muž a cpal mi pod nos peníze.
"No fajn a účtoval jsi 10% DPH, viď?"
"Ne....TO MI NIKDO NEŘEK"
.................................
A tak hlásím, že NIC SE NEZMĚNILO.-))
Stále máme veselo v domečku, stále musím připomínat každou hovadinu 10x a stále se nerozčiluju, bo to nemá smysl-))
Pevně doufám, že mne příští týden humor neopustí.
Občas se totiž někde vyskytne cosi navíc, z čeho člověk radost mít nemůže a většinou ji taky nemá.
A protože můj úsměv na tváři trvá až nečekaně dlouho...mám strach.
Ne, ještě nešílím...třeba není důvod.
Každopádně...rok 2010 začínáme návštěvou špitálu.
A to je k posrání........
Čistý listy....
Rubrika Já,já a zase já-))Vyprala jsem prádlo a pověsila ho.
Dneska už smím....
UŽ NENÍ PRVNÍHO.-))
..............................
To DRAHÁ babička vnutila mi kdysi tuhle pověru.
Na Novej rok nesmí viset prádlo, aby se nepopral Starej rok s tím Novým.
"A aby se nikdo nevoběsil" dodal můj muž.
Hele...to nemůžu riskovat.-))
Pračka teda až dneska.-))
...............................
Vytáhla jsem notes na letošní rok a krasopiso do něj opsala z toho starýho všechny e-mailový adresy a všechna telefonní čísla.
Nechápu proč, protože adresy mám v PC a čísla v mobilu.
Jo, Modono, to Tvoje mám červeně, protože můj mobil, i když je novej, tvoje číslo furt žere.
NECHÁPU.-))
................................
Notes na letošní rok má krásnou hráškově zelenou barvu a dostala jsem ho od Petra.
Ten byl z týhle barvy vysloveně na prášek.
"Chtěl jsem zelenou...ZELENOU!!!Ne tohle vyblitý fuj" rozčiloval se.
Mě se tahle barva líbí.
A když notes někde odložím, což dělám velmi často, najdu ho.-))
.................................
"Byl jsem pracovat" hlásil mi hrdě můj muž a cpal mi pod nos peníze.
"No fajn a účtoval jsi 10% DPH, viď?"
"Ne....TO MI NIKDO NEŘEK"
.................................
A tak hlásím, že NIC SE NEZMĚNILO.-))
Stále máme veselo v domečku, stále musím připomínat každou hovadinu 10x a stále se nerozčiluju, bo to nemá smysl-))
Pevně doufám, že mne příští týden humor neopustí.
Občas se totiž někde vyskytne cosi navíc, z čeho člověk radost mít nemůže a většinou ji taky nemá.
A protože můj úsměv na tváři trvá až nečekaně dlouho...mám strach.
Ne, ještě nešílím...třeba není důvod.
Každopádně...rok 2010 začínáme návštěvou špitálu.
A to je k posrání........
Dneska už smím....
UŽ NENÍ PRVNÍHO.-))
..............................
To DRAHÁ babička vnutila mi kdysi tuhle pověru.
Na Novej rok nesmí viset prádlo, aby se nepopral Starej rok s tím Novým.
"A aby se nikdo nevoběsil" dodal můj muž.
Hele...to nemůžu riskovat.-))
Pračka teda až dneska.-))
...............................
Vytáhla jsem notes na letošní rok a krasopiso do něj opsala z toho starýho všechny e-mailový adresy a všechna telefonní čísla.
Nechápu proč, protože adresy mám v PC a čísla v mobilu.
Jo, Modono, to Tvoje mám červeně, protože můj mobil, i když je novej, tvoje číslo furt žere.
NECHÁPU.-))
................................
Notes na letošní rok má krásnou hráškově zelenou barvu a dostala jsem ho od Petra.
Ten byl z týhle barvy vysloveně na prášek.
"Chtěl jsem zelenou...ZELENOU!!!Ne tohle vyblitý fuj" rozčiloval se.
Mě se tahle barva líbí.
A když notes někde odložím, což dělám velmi často, najdu ho.-))
.................................
"Byl jsem pracovat" hlásil mi hrdě můj muž a cpal mi pod nos peníze.
"No fajn a účtoval jsi 10% DPH, viď?"
"Ne....TO MI NIKDO NEŘEK"
.................................
A tak hlásím, že NIC SE NEZMĚNILO.-))
Stále máme veselo v domečku, stále musím připomínat každou hovadinu 10x a stále se nerozčiluju, bo to nemá smysl-))
Pevně doufám, že mne příští týden humor neopustí.
Občas se totiž někde vyskytne cosi navíc, z čeho člověk radost mít nemůže a většinou ji taky nemá.
A protože můj úsměv na tváři trvá až nečekaně dlouho...mám strach.
Ne, ještě nešílím...třeba není důvod.
Každopádně...rok 2010 začínáme návštěvou špitálu.
A to je k posrání........
Začínám Novej rok....a žiju.-)
Rubrika FamilyVsadila jsem si Sportku.
Vloni.
"Třeba to konečně vyjde" doufala jsem...
"To jako myslíš, že když vsadíš 1 x za rok, tak to vytrhneš?" smál se...
Když já chci ten domeček, no.-))
Sportka stála 178,-
Vyhrála jsem 110,-.
"Nemám ani na rohožku"...
"Takže jsi v mínusu 60,- Kč?"
"NE,,,Vyhrála jsem 110,-.To zní líp...""
JO...ZAS TA MOJE LOGIKA.-))
.......................................................
Narvala jsem se čočkou...
VRCHOVATĚ.
Uzený nechala jsem jemu...
"Maso nechci, chci prachy..." odůvodňovala jsem dvě sběračky...
"Já vim...na domeček!" smál se a uzený klidně snědl...
Procházka hodinová to asi dneska nezachránila.
Vánoce se na mě podepsaly jedním kilečkem navíc.
TO TEN CHLAST!!
.........................................................
Mladší měla přijet na oběd – Milovaný přehnal oslavu – kurýrují se.
Starší dorazí večer.
Plnej batoh zážitků...
"Schovali jste nám čočku?"
Asi chce taky domeček....
.........................................................
Jak na Novej rok, tak po celej rok....
Říká se to...
TAK DOUFÁM, ŽE SE DNESKA MÁTE VŠICHNI MOC RÁDI.-)))
Vloni.
"Třeba to konečně vyjde" doufala jsem...
"To jako myslíš, že když vsadíš 1 x za rok, tak to vytrhneš?" smál se...
Když já chci ten domeček, no.-))
Sportka stála 178,-
Vyhrála jsem 110,-.
"Nemám ani na rohožku"...
"Takže jsi v mínusu 60,- Kč?"
"NE,,,Vyhrála jsem 110,-.To zní líp...""
JO...ZAS TA MOJE LOGIKA.-))
.......................................................
Narvala jsem se čočkou...
VRCHOVATĚ.
Uzený nechala jsem jemu...
"Maso nechci, chci prachy..." odůvodňovala jsem dvě sběračky...
"Já vim...na domeček!" smál se a uzený klidně snědl...
Procházka hodinová to asi dneska nezachránila.
Vánoce se na mě podepsaly jedním kilečkem navíc.
TO TEN CHLAST!!
.........................................................
Mladší měla přijet na oběd – Milovaný přehnal oslavu – kurýrují se.
Starší dorazí večer.
Plnej batoh zážitků...
"Schovali jste nám čočku?"
Asi chce taky domeček....
.........................................................
Jak na Novej rok, tak po celej rok....
Říká se to...
TAK DOUFÁM, ŽE SE DNESKA MÁTE VŠICHNI MOC RÁDI.-)))
Témata
Odkazy
Archivy
PRÁVĚ ČTU:
Reklama
Reklama
