Lorraininy šílenosti

"Není ti patnáct, takže HRY NA PRAVDU už nejsou "in". Co tě to proboha napadlo začínat s něčím takovým uprostřed noci? A když už jsi začal...cos čekal? Že po tvé "pravdě" rozlije se slunce v duši a setkáš se s pochopením?.-)) Tos vážně čekat nemohl.... Pravda není vždycky tím nejlepším řešením, zvláště, když ji nikdo nevyžaduje a když pokazí vše, co pokazit může. To sice teď už víš, jenže.... Trochu pozdě, že?.-)) Říká se sice, že humor v posteli okoření každý vztah, ale tohle bylo vážně RED HOT CHILLI...nemyslíš?"

Neumím přijímat komplimenty...
Ano, povětšinou zrudnu a koktám...
Dojdou mi slova...
JO..I JÁ NAJEDNOU NEVÍM, CO ŘÍCT...
......................................................
Na druhou stranu nemám ráda neomalenost...
Jistě, vím, že muž je lovec a prostě TO MUSÍ ZKUSIT..
Většinou je však natolik inteligentní, že ví, kam smí zajít...
LEHKÝ FLIRT SE TOLERUJE...
......................................................
Tvrdý nájezd neberu...
Beru to celkem jako drzost...
Nedostatek úcty, taktu, snad zkušeností...
Možná by se pod to dala schovat i vlastní sebestřednost...
NAVÍC BALIT ŽENSKOU PŘED ZRAKY JEJÍHO MANŽELA JE VO HUBU...
Toho dotyčného...

A ani to, že balič  jest o sedmnáct let mladší, jej neomlouvá...
.................................................................................
Jinak to byl celkem krásnej večer...
Dostala jsem nabídku, nad kterou budu uvažovat.
A mimomanželskej sex to není.-)

Je o mne známo, že umím vytěžit ze všeho, z čeho vytěžit chci.-))
Doma mi to ale už moc nežerou...přeci jen..po těch letech....LEZE TO DOST DO PENĚZ.-))
................................................................................................
Na Starší vrhal se každý.
Neustále lžičku v ruce a hlídali.
PRVNÍ ZUB.
Obě babičky, obě prababičky...
Všechny chtěly nový šaty...
Ségra byla "mimo mísu"...přeci jen přijela 2x do měsíce a to by teda musela mít parádní kliku, aby zrovna ona objevila ten první zoubek.
Jasně...
Ty smetanový fáčovky se zlatou nití měla jsem ve skříni nakonec já.-))
To dá rozum...
..................................................................................................
U Mladší už jsem to nijak nehrotila, hlídal už i manžel, prej by se mu šikl novej Parker, ale...kdo  nakonec prvně lžičkou zacinkal?
ZASE JÁ.-))
Do skříně přibyly džínovky se cvočkama – velká to tehdy móda...
..................................................................................................
Další dítě neplánuju, vnoučata zatím v nedohlednu....šatů permanentně nedostatek a tak se ptám...
"Za najivší první rostoucí zub dostává nálezce šatičky...A co za najivší první vypadnuvší zoubek? Taky to něco hodí?.-))"

Naše štěňákový zlatíčko totiž dneska, při honičce a přetahované o kostičku největšího z velkých, jeden zoubek vytratila...
A KDO HO NAŠEL???
To dá rozum...
JÁ.-)))

"V sobotu – nezapomeň" volal přítel J. a já do kalendáře poznačila vykřičník.
"Volal B. Napiš to do kalendáře, ať tam zas nepráskneš něco jinýho, prosím tě" připomenul mi muž a já znovu vykřičníkovala.
Pak volala A. a sondovala, jak jsme na tom v dubnu a v květnu.
"Kdy ten tvůj chlap letos plánuje to Norsko? Já vim, že volám moc dopředu, ale musíme zajistit sál, znáš to..."
...........................................................
"Můžeš mi vysvětlit, jak je možný, že všichni tvoji kamarádi slavěj letos padesát? Se zbláznili nebo co?" vrčela jsem.
"Logika, drahá, logika. Jsou to všechno spolužáci....takže jaksi...LOGICKY....budou všichni stejně staří..."
............................................................
Jo, báječný, tohle bych věděla taky, jenže...
Víte, co nevim?
KDE BRÁT NÁPADY NA DARY!!!!!!!!!!!!!
A kámošky mi neporaděj, bo jsme na tom všechny stejně....
Osmkrát letos vymyslet něco PRUDCE INTELIGENTNÍHO...
Nebo aspoň vtipnýho.-))
8x za "50".
A jednou za sedmdesát.
Ginko Prim nepomáhá-)))

O českém zdravotnictví myslím si své...a to i přes to, že, nevím jakým zázrakem, měla jsem doposud štěstí na báječné lékaře, skvělé sestry a úžasnou péči.
Nicméně....
Dnes....dnes potkala jsem anděla...
.....................................................
Snad proto, že šlo o "seznamovací" schůzku...
Snad proto, že byla jsem "jen" doprovod...
A možná i proto, že spala jsem celých 6 hodin....

NEBOLEL MNE ŽALUDEK, JAKO VŽDY JINDY, KDYŽ MĚLA JSEM SE SEJÍT S BÍLYM PLÁŠTĚM...

"To něco znamená" smál se manžel a já měla chuť ho praštit...
Silnice ale zledovatělá, auto na leasing a manžela ještě budu potřebovat, že.-))), takže jsem jen vzdušně odsekla, ale jinak jsem byla fakt moc hodná.-))

Objednán byl na 10:30 a vskutku...v 10:29 zvonili jsme u dveří.
Bzučák nás pustil dovnitř a od té chvíle byla jsem, jak v Jiříkově vidění.

Nebudu popisovat interiér čekárny, byl účelný, ale velmi uklidňující...
napíšu, že čuměla jsem jako puk, když seznámena byla jsem s lékařkou...

"Dobrý den, já jsem....." a podala ruku...
"Dnes spolu projdeme TO a TO...udělám vám TO a TO...Podle výsledků pošlu vás TAM nebo TAM.Domluvíte si TYHLE masáže TADY nebo TADY. Tady je dělají levněji a jsou tam i večer.Tady máte sestavu cviků, každej den to provedete – MANŽELKA ZKONTROLUJE,ŽE NEPODVÁDÍTE!!! Donesete mi rentgen TOHO a TOHO, tady máte žádanku. TADY máte léky na TOHLE, tady je neberte, vemte si je u vás, tam se neplatí poplatek za recept. Uvidíme se TEHDY A TEHDY V TOLIK!!! NASHLEDANOU..."

Manžel nebyl schopen slova ještě ani v autě.
První lékař, co řekl mu přesně, co to je, čím to je, proč to je a jak se toho zbavit.
První lékař, co na něj už mezi dveřma neřval, že je tlustej a musí zhubnout.(Popravdě...trochu jsem doufala, že ho seřve a já nebudu muset aspoň nějaký týden vařit, ale tomu neuniknu.-))
První lékař, co se k němu choval jako k zákazníkovi.

Dneska k večeři dal si sestavu cviků a jabko.
Zírám...

Setkání s andělem zapůsobilo...

Seděla jsem v čekárně u zubaře a pročítala starou Katku. Naštěstí tu jsou vždycky nějaké časopisy, protože jinak bych čekat nevydržela. Zvuk vrtačky z ordinace mne totiž pokaždý stoprocentně zvedne ze židle a donutí k odchodu.
Dveře se otevřely, sestra se rozhlédla, kývla na mne a houkla:
"Jsi tu včas, to je dobře, tak pojď"
Familiernost mne, díky staženýmu žaludku a knedlíku v krku, ani nepřekvapila.
Vstoupila jsem, zavřela dveře a pozdravila.
A pak nastalo velké omlouvání se...

"Ježišmarjá, paní L....to jste vy? Já myslela, že jste Vaše Starší....Bože, moc se omlouvám....nezlobte se...."

Zasmály jsme se a já pak, při pohledu na vrtačku, úplně zapomněla přemýšlet o tom, jak si mne někdo může splést s mým dítětem o dvacet let mladším.

Doma jsem to ani neřekla, protože 1) Manžel by prohlásil cosi o nutnosti vyslat sestru k očnímu lékaři a 2) Dcera by se příšerně urazila.

Takže jsem držela hubu a zapomněla....

Jenže....

Venku se stmívá, potřebuju fotit, otevřu teda okno z ložnice, naaranžuju pozadí, narafičím šperk a cvakám.
Jeden, tři, dvacet snímků, aby aspoň některý k použití byl, když na mne kdosi haleká ze zahrady.
"Nazdar, to si mě jako dokumentuješ, jo?" směje se soused, na nohách běžky. Jo, všimla jsem si, že dneska už oběhl tu jejich zahradu asi 50x, což teda nějakej ten kilometr (ty jejich latifundie jsou nekonečný) dá.
"Ne...fotím korále...venku už to moc nejde a hlavně...mrznou mi ruce" odpovídám.
"Jé, to jste vy? To se omlouvám, já myslel, že jste Vaše Starší...."

Zasměju se křečovitě, mávnu a zavírám okno.
Vyfoceno jest.
...........................
Dlouze se studuju v zrcadle...
Hm....má to holka marný...
Ať se jí to líbí nebo ne....je po mě.
...............................................
"Půjdem ve středu do kina?" volám nejprve jedný a pak druhý.
Na filmu jsme se shodly už dávno...Meryl Streep a Alec Baldwin – romantiku můžem-Čerňák kousek-vidina pozvání na oběd jim taky neva....
Obě svorně souhlasily, jenže...
"Jestli ta baba u vchodu zas řekne:"Á slečny šly za školu, tak jí seřvu" vypustila Starší z úst zatímco Mladší prohodila cosi ve smyslu :"A můžu ti říkat Mami?"

Tak nevim....
A to už jsem i ty minisukně odložila.-))

PERLÍ...ten můj chlap.
Občas.
.............................................
Ryby,ryby,ryby...
S myšlenkou na ně vstává...
S myšlenkou na ně jde spát...
.............................................
Jo, občas,mezitím, myslí i na mne...
Zejména v čase oběda, kdy s nevinnou otázkou volá mi :"Už je oběd?Jedu se domů najíst".-))
..............................................
Nevrčím, bo,že si beru rybáře mi nikdo nezamlčel.
A VZALA JSEM SI HO DOBROVOLNĚ!!
..............................................
"Tak já jedu" sdělil mi dnes potichu a zcela nenápadně, když já měla ještě slepený oči a hodiny ukazovaly 8 hodin.
"Já bych se na ty lidi vyprdla" zamumlala jsem, ale ještě jsem stihla dodat:"V poledne, ať jsi doma, mamka má ty narozeniny"
Když jsem pak v devět stála pod sprchou, nějak se mi to rozleželo..
KAM TO VLASTNĚ JEL, VŽDYŤ....ŽÁDNEJ ZÁKAZNÍK NEVOLAL!!!!!!!

S osuškou na půl žerdi vytáčela jsem jeho číslo...
Vzal mi to...jistě....ale až na šestej pokus...

V pozadí slyšela jsem halas a hlavně...komenty přítele B.

"TY SEŠ NA RYBÁCH??!!!" nevěřila jsem svejm uším...
Venku sněhu, jak v ruský pohádce a on snad někde nahodil??
Copak už má papíry?
Jak  a kdy to stihl, když nestíhá ani vyluxovat auto...
A jak to, že táhne na ryby v tý nový kurevsky drahý bundě, co koupila jsem mu k vánocům?
ZBLÁZNIL SE????
V týhle kládě...se svejma zádama?
Hlavně, že na přítele B. má čas a na nic jinýho ne...
Jelo mi to dobře na tu skutečnost, že ještě nedala jsem kafe.-)))
.................................................
FOR FISHING 2010...
Jak jsem mohla zapomenout???

Na rybách je...
Pravda...
Pěkně v teple...
Možná už je i zpocenej, bo když vidí tu mraky úžasností, který zajisté nutně potřebuje....tlak stoupá...
A že je přítel B. s ním?
Dva magoři rozuměj si vždycky víc, než jeden...
.................................................
Co to?
"Miláčku nezlob se, já to do těch dvanácti asi nestihnu...dorazím kolem jedný,jo? Vždyť ani nemusíš vařit,beztak tam zas bude jídla na dva měsíce...já přece nemůžu za to, že se tvoje maminka narodila tak blbě...."
.................................................
No, co dodat?
Chudák moje máti...
Dneska, při tý mý gratulaci zakomponuju jí tam lehkou výtku...
Copak se nemohla narodit o pár dní pozdějc?
Před těma sedmdesátisedmi lety měla přeci tušit, že v roce 2010 bude,v sobotu 30.ledna, FOR FISHING,že jo?.-))))))

Rodiče jsou od toho, aby prudili...
Aby na všechno měli jiný názor a ve finále vítězoslavně povytáhli obočí a zkonstatovali :"MY TI TO ŘIKALI!!"
Jo, tak to si asi myslí...
Ta naše...
STARŠÍ
..............................
Psala jsem tu, že Facebook považuji za ztrátu času...
Nijak kategoricky jsem to ovšem doma nestavěla, bo odpovědí by mi mohlo být, že "Ten blog Ti času taky nepřidá..."
A tak jsem shovívavě sledovala, jak mrzne na chodbě, když vysedává do noci v tom ledovym průvanu jenom proto, aby odpověděla na všechny vzkazy a zkoukla, co úžasnýho novýho se kde děje.
(Určitě by neusnula, kdyby nevěděla, že Žofii teklo oko na punčoše zrovna, když potkala Josefa  a že Majka, toho času, nemluví s tou blbkou Simonou"-)))

Zajímati více začala jsem se v momentu, kdy přišel jí účet za telefon a ona mne telefonicky poprosila, abych jí to otevřela a nahlásila, kolik bude platit.
(Nevim, proč nemohla vydržet do večera.Jsem sice taky od přírody zvědavá, ale na složenky zrovna moc ne.-))

"COŽE????TOLIK???A ZA CO?" vyděsila se.
Pak jí došlo, že ty sms z Facebooku, co jí choděj každej den, zřejmě něco stojí.
A stojí dost.

A tak v noci, když dorazila domů, vlítla na ten svůj účet a zasílání zpráv zrušila.
"To určitě...ještě tohle platit"

Ale to se přepočítala.-)))

Ačkoli zrušila...ačkoli již žádné číslo k tomu svýmu účtu přiřazený nemá...sms chodí dál.
Operátor pokrčil rameny – "S tím my nic neuděláme – jedině zablokovat příchozí sms, ale všechny!" a to se, samozřejmě, nesetkalo s pochopením...

Takže...závisláci...kdo jste na Facebooku...RAĎTE.
Jak to udělat, aby byl telefon v klidu a v peněžence ještě něco zbylo?

Zrušit účet????????

Začlo to nevinně....
Přiletěl jeden...
Pak další dva....
Během mžiku lovilo jich potravu asi deset...
V devět ráno stav byl tento...


No a v poledne se jejich počet poněkud zvýšil...




Je to foceno z dálky, přesto se mi všichni na jednu fotku nevejdou...
Uvidíme za hodinu...

Jsou to Kormoráni...být to Racek...asi ohluchnu...
Každopádne...pan Hitschkok měl by radost...

Nejsem pobožná...
Věřím, že "COSI" někde existuje, ale, ač pokřtěná, nejsem věřící...
Nikdo mne k tomu nikdy nevedl...
V kostele byla jsem několikrát, ale....
Pokaždé na čumendu.
Podívat se....
Ne za účelem víry...
..........................................
Zemřela.
Ta stará paní, co "stará" byla pouze věkem.
95...
Skoro...
..........................................
Chodila jsem k ní "zkoušet" na klavír....
Půl roku...
Pak mi naši klavír koupili...
A zadalších půl roku přestalo mne to bavit.
Jako ostatně tolik jiných věcí....
..........................................
Za posledních dvaadvacet let, co bydlím jinde, potkávala jsem ji jen zřídka...
Znáte to...
Přijedete autem, zalezete do domu a pak zase do auta a domů...
..........................................
Zemřela...
A já šla na pohřeb...
Logické...
Jenže....
BYL V KOSTELE...
..........................................
Stála jsem u zrcadla a řešila, co na sebe.
Venku -22.
To říkal teploměr na kuchyňském okně.
Nesnáším zimu.
Balila jsem se do nánosů oblečení a připadala si, jako cibule...
"Jak dlouho může trvat rozloučení v kostele?" ptala jsem se...
"Asi tak hodinu.."
"Zmrznu!!!"
............................................
Nejen zima bylo to, z čeho měla jsem strach.
Taky uzavřený prostor a ten divný vzduch....
Ale...prostě jsem musela.
............................................
Sedla jsem si na dřevěnou lavici a pak už jsem prostě jen a jen opisovala....
Vstávala a sedala jsem s ostatními...
Nezpívala jsem – neznaje slov...
Poselství k Bohu?
Přiznávám, že jsem se vyděsila ...myslela jsem, že nějaké odříkat musí každý...
Naštěstí ne...
Přání sousedovi – ruky podání tomu vedle mne i za mnou...
.............................................
Skoro hodina...
.............................................
Vyprovodit přišlo jí mnoho lidí, ale nejsem si jistá, že já se rozloučila důstojně...
Neznalá...
Snaha se prý cení, jenže....
.............................................
V tom všem....zapomněla mi být zima.........

DPH jsem zaplatila..
Silniční daň jsem zaplatila...
A v peněžence zbylo mi..tak akorát....na ten můj recept.
...............................................................................
"Vezmeš to kolem lékárny, prosím?" hodila jsem psí oko na manžela a ten to švihl do druhýho pruhu.
BEZESLOVA.
Když pak třikrtát objížděl náměstí, aby se pokusil urvat nějakej flek k parkování...slova už padala.
NEOPAKOVATELNÁ.-)
...............................................................................
Nakonec vmáčkl se mezi dvě škodovky (jedna z nich tu parkuje už asi tisíc let).
"Hned jsem zpátky"

V lékárně nikdo – super – bude to rychlé...
Když nikdo, tak nikdo.
Tudíž ani lékárník.-)

S příchodem dalších pěti dřímatelů předpisu přispěchala i slečna...
A já ze sebe opět dělala blbce.

"Tohle nemáme...tohle taky ne" kroutila hlavou při zadání do PC.
"Aha..."
"On to tady nikdo nebere, tak není důvod držet to na skladě"
Výborně...jen ať všichni ti lidé za mnou vědí, že beru bůh ví co...
"Zítra ráno?"
"Zítra?"
"Dám vám papírek..."
Sápu se po receptu, který ona ale nehodlá pustit...
Druhou rukou podává mi lístek od šatny.-)
AHA...PAPÍREK...
"Ještě potřebuju Paralen Plus.To mi dáte tady nebo musím k druhému okýnku?" ptám se opět jako trubka.
"Bez receptu vám ho nedám..."
"Ustoupím krok dozadu a zvednu oči – "NA RECEPT" stojí na ceduli...
"No ale vždyť snad stojím správně, ne?" nechápu...
"PARALEN PLUS JE JEN NA RECEPT,TEN NEMÁTE,nemohu vám ho prodat.."
"Občanku mám" když nechci pochopit...nepochopím...
"ALE RECEPT NEMÁTE!!"
Evidentně zdržuji narůstající frontu...

Odcházím, abych si, za 8 minut, koupila Paralen Plus v lékárně č.2.
BEZ RECEPTU....
BEZ OBČANKY....

A kdybych tam práskla ten recept na injekce...určo by je taky měli....
No...příště.

Cestou zpět do auta koupila jsem věnečky.
Ne, jako vítěz jsem si nepřipadala, ale měla přijet Mladší, tak ke kafi...
.....................................
"Bože, kdes byla? Tos pro to jela do Prahy?" prskal ten můj chlap...
"Ti příště zbaštim, že jen chvilku...."

...............................................
K porážce stačilo už jen málo...
...............................................

"Ježiš, mami, za dvacetjedna let nevíš, že věnečky nejim?"
Krásnej večer.-)

....asi jo!!!
...............
Začlo to kdesi kolem jedné, kdy přišlo mi do e-mailu, že jsem byla VYBRÁNA a že mi teda posílají....stačí zaškrtnout.

"Tůdle" pomyslela jsem si a výhra šla do koše.
...............................................
Ve tři poslala mi, naprosto shodný email, společnost, u které jsem kdysi dávno zakoupila rotoped.

"Asi se to někde rozdávalo" blesklo mi hlavou a výhra opět putovala do koše.
................................................
Těch "výher" mi zatím do emailu dorazilo asi dvanáct.
Vždy jsem byla NEJLEPŠÍ zákazník (teda nevim, ale na Seznamu jsem si nikdy nic nekoupila.-))) a vždy mi chtěli rvát zdarma sadu cestovních tašek.
No řekněte...KAM JÁ CESTUJU?.-)))

Doufám, že už jsou vyčerpáni a že pochopili, že nechci žádnou sbírku, ani tu unikátní, RECEPTŮ PRO ZDRAVÍ!!!

Jak se vaří kuře vim....a nic jinýho beztak už půl roku nežeru.

A jen tak, mimo mísu, přiznejte se....kolik z vás je dneska taky NEJLEPŠÍM ZÁKAZNÍKEM? .-))

Listovala jsem časopisem, když jsem je viděla.
A zamilovala jsem se.
...................................................................
Miluju legíny.
Klasický černý...
Barevný...
Se vzory...
Poslední dobou džínový...
(Taky se mi líběj ty flitrový, ale to bych nesměla nosit.-)))

Nevim jestli za to může doba minulá a její "THE THEPLAKE MODE"....ale....NENI GUMA JAKO GUMA, že jo?.-)))
A vydojený kolena to taky nemá.

Prostě jsem se ve dvě odpoledne rozhodla, že je prostě chci a tak jsem si do tý Prahy zajela.

Měli je v C@A – takže Čerňák.
A brala jsem to poctivě....

Od vchodu....tyč po tyči...
BLBKA,MĚLA JSEM SE HNED ZEPTAT.-))

Když jsem je ani po hodině nenašla – zeptala jsem se.

"Tmavomodrý džínový legíny s motýlama"
"To mi nemáme....to jsme ani neměli..."
"Ale já to viděla...v časopise.-)))"

Chvilka zamyšlení...

"Jo v časopise, tak to musíte na Václavák.Ti půjčují do časopisů...tam maj všechno"
...................................................................................................
Nevim proč se mi hned vybavilo – "Je to pravda...řikali to v televizi".-))
...................................................................................................

Takže hadry žádný...

Vlezla jsem proto do Globusu a nakoupila nějakých zásob do lednice.

Za pokladnou jsem se zdravě naštvala.
1 000,- kaček v háji a taška nákupu.
Mladší tam taky nechala tiskara, ale nesla si domů tašek pět.

"Jo mami, to víš, chceš jíst zdravě? ZAPLAŤ!!"
...................................................................
A ještě ke všemu jsem teď zjistila, že pro to všechno nakupování zapomněla jsem jít na masáž.
Pravdu jsem měla.
BLBKA!!!!!!

Taky jsem dnes koukala ma Televizní noviny.
Obvykle nekoukám, bo mám tisíc jinejch aktivit, ale dneska jsem potřebovala dodělat do DPH, abych teda jako předala ten stůl čistej, že jo a tak jsem u toho TV měla puštěnou.
A hle...
Internetový prodej – Aukro, Mimibazar a jiné prodejní servery vzaty byly na mušku...
Respektive...živnostenská oprávnění prodejců zde registrovaných a prodej uskutečňujících.

Nijak mne to nepobouřilo, bez živnosťáku prodávat bych si nelajsla, na Aukru ani jinde...jenže...

Pak jsem mrkla na diskuzní fora a....

V mnoha rodinách dnes budou blbě usínat...
A to nejen pro tu možnou pokutu, kterou, v případě, že na ně přijdou, budou muset zaplatit....

...ti uvařím kafe.

Jo.
Nepřeslechla jsem se.
Vážně to řekl.
..............................
Dnes udělal oběd.
Pak po sobě umyl sporák a vytřel kuchyň.
Nádobí je skoro hotové a k tomu kafi bude i zákusek.
Z cukrárny, ale...nemusí přeci umět všechno, no ne?

Zírám.

Ne....ČUMÍM!!!

Tohle totiž zažívám poprvý.
..............................
Kdyby si někteří šťouralové mysleli, že mám novýho chlapa...
NEMÁM.
Zkrátka...něco se někde změnilo.-)))
Raději nepátrám co a kde...

Člověk by neměl vědět příliš.-))
................................
Včera jsem byla na pigáru...
Pravidelnym, co na něj chodím už šest let každej měsíc.
Sedmdesátádruhá injekce...možná sedmdesátáprvní..možná třetí...
Poprvý blbá reakce...
Zkolabovala jsem...

Patnáct minut v ordinaci s hadrem na hlavě..

"Moc jste zhubla...nemám vás kam píchat" usmála se sestřička a já nevěřila...
"A TA PRDEL VZADU....TA NENI MOJE???"
..........................................................
Jdu na to kafe....
A na dorta.
A pak písnu, jak pokračujeme s domečky.-))))))))

Čtyři ráno...
Rána, jak z děla....
Kus sněhu udělalo bác...
Ze střechy...
.......................................
Mrňaví hafani spustili povyk...
Bosa....v noční košili...ťapu studenou chodbou okouknout, zda VELKEJ žije...
Na dvoře je totiž podezřelé ticho...
.......................................
Světlo se rozsvítí...
Hafan nikde...
Volám....
Nic...

Uprostřed dvora kopec zmrzlého "ČEHOSI"...
......................................
Letím do ložnice a budím manžela.
"Asi nemáme psa...nikde není a spad sníh ze střechy..."

Ospalej je protivnej...
Vzbuzenej je ještě horší než hladovej...

Vztekle vleze na balkon a hvízdne...

Během vteřiny se kolem prožene tornádo...

Je pochváleno, poučeno o nutnosti dbáti zvýšené opatrnosti a odměněno jakýmsi sušeným smradem.

Tornádo mizí v boudě a manželovi stojím za jedinej pohled a holý konstatování.
"Ten pes je chytrej a TY NEMÁŠ AUTORITU"

V tu chvíli mě nezebou jen ty nohy...
........................................
Zalezu do postele, zhasnu lampičku a pak se usměju...
To víš, že jo...autorita.-)))
Nazdvihnu opatrně peřinu a ty svý ledový nohy narvu k manželovi.
A AŤ ZKUSÍ NĚCO ŘÍCT....TO TEPRVE POZNÁ....AUTORITU.-)))
.......................................
No a dneska hlídám...
Obě mrňata i Tornádo...
Co kdyby....
Sněhy totiž padají stále a hvízdat já neumím...

....dostalo se na ostatní.-))

A zase vyrazili jsme později než pozdě....
A zase vstoupili jsme do sálu poslední...

Tentokráte k všeobecné úlevě návštěvníků...

Proč?

V tombole už totiž nebyly lístky.-)))
Pro opozdilce.-)))
.....................................................................
A tak žádný kila cibule...
Žádný brambory...
Česneky....
Kanci...
ANI SRNA.-)))

Dali jsme šanci.-)))

I když teda přiznávám, že ta jedna bomboška v tombole se mi teda fakt dost líbila.-))))
.....................................................................
"Ty seš ostříhaná..." konstatovala A.
"Jo...stihla jsem to, než Milovaný proběhl sprchou.."
.....................................................................

A tak dneska odpoledne budu stříhat J. i M.

Jen k tomu nesmíme pít bublinky jako včera...
TO BY TOTIŽ NEDOPADLO DOBŘE.

I když...cestou domů jsem sebou švihla jen 2x.-))))))))))))))
(A MOHL ZA TO SNÍH,CO V NOCI NAPADL.)

Mladší usoudila, že chce domeček.
A tak se sehnal pozemek, vyběhává se hypotéka, počítá se a počítá...

Starší usoudila, že přeci nebude furt bydlet s rodičema a shání si domeček.

No...a já mám neustále telefony následujícího znění:

"Mrkni na net na stránky XX – co mu říkáš?"
"Prosím tě, nemůžeš popohnat toho pana F.? Prej je to tvůj známej..."
"Dvojdomek je kravina, co?"
"Mrkni do emailu – poslala jsem ti nějaký fotky, co tomu říkáš?"

Manžel je v klidu.
Povytáhl obočí zatím jen jednou a to, když zjistil, že jakožto "znalec" bude zřejmě pověřen koupelnama.-))

Nu....udělá to rád.
Zvláště, když mu dojde, že už nebude nikdo, kdo mu bude plenit lednici a na koho bude muset, při nočních akcích, bráti ohled.-))

A já pro dnešek miznu...je sobota a jdeme tančit.-))
Pááá...

Chvíle klidné jsou velmi vzácné...
Ano...do postele už se pomalu nevejdu, bo naše slečna vystrnadila Artura a pomalu, ale jistě, roztahuje se i na mojí půlku postele tak, abych pochopila, že ONA PROSTĚ POTŘEBUJE PROSTOR a já jí překážím.
Hm.-)))))
To už tu bylo.-)))
A postel jsem ubránila tehdy, tak proč ne teď?.-))